Založit webové stránky nebo eShop
Deník aneb co vyvádím:)

 

    

25. dubna 2012 

  • ahoj kamarádi, tak se zase po nějaké době hlásímesmiley. No a co že jsme celou tu dobu dělali? Událo se toho hodně.. Chodili jsme          s páníčkama na procházky, užívali si krušné zimy, hráli si,...
  • bohužel jsme si ale užívali nejen pozitivně a to proto, že má alergie se rozjela v plném proudu a já se neustále drbala, kousala, atd.    i v zímních měsících. Kdo zažil, ví o čem mluvímwink. A tak to došlo do takové fáze, že mi pan doktor nasadil léky a usoudil, že budu alergická nejspíš na prach či roztoče nebo tak něco, co se vyskytuje v domácím prostředí. Momentálně dobíráme poslední prášky a panička je spokojená, protože veškeré příznaky zmizely a já jsem v pohoděheart. Doufáme, že to bude lepší, protože na těchto práškách být závislí opravdu nechceme, obsahují totiž kortikoidy, takže nic pěkného.. Jestli se ovšem příznaky zase vrátí, nezbývá nám nic jiného, než zkusit alergické testy a vakcínu, což ale není levná záležitost a je zde 70% šance, že to zabereangel. No, musíme být optimistékiss.
  •  
  • A teď už jen k pozitivním věcemlaugh. Jsou za námi Vánoce, které jsme se tentokrát rozhodli strávit jen v úzkém kruhu rodinném - jen já a páníčciheart. Bylo to moc fajn, v klidu jsme se navečeřeli a potom už jsme se šli podívat co nám tento rok Ježíšek nadělil pod stromečeklaugh. Musím říct, že jsem asi byla strašně moc hodná, protože jsem tam měla dárečků asi nejvícyes. Dostala jsem nový obojek a vodítko, létající talíř, plyšovou ovečku určenou speciálně pejskům, kalciovou bůvolí kostičku a masové plátky pro citlivé pejskycheeky. Nadílka mě ale čekala i ve Volenicích u paniččiny maminky a sestřičky a také v Tužicích u páníčkových rodičůsmiley.
  • Teď si užíváme hezkého počasí, chodíme ven blbnout s mým kámošem Šivistou, házíme si s talířem a je to fajncheeky.
  • Předevčírem jsem oslavila své 4. narozeninyangel. Panička mi vyrobila moc lákavý dort,
  •  
  • tentokrát z čiště hovězího syrového masa. No řeknu vám, to byla mňaminkakiss.
  •  
  • Kdo chce, může se podívat na fotky:

Vánoce 2011

Jennynka 23.4.2012 - 4. narozeninky

 

 A na závěr je tady video - průřez mým 4. rokem životacool:

 

 

  

 

20. listopadu 2011 

  • ahoj kamarádi, tak se vám zase po dlouhé době ozýváme a budeme se vám snažit vylíčit vše, co se mezitím u nás událokiss.
  • začnu asi tím, co nám na malou chvíli obrátilo život na rubybroken heart. Představte si, co si zase páníčci usmysleli... V srpnu tomu byl již rok, co jsme se přestěhovali do města a myslím si, že za tu chvíli nám páníčci vytvořili krásný domovsmiley. Bohužel oni na to měli asi jiný názor a proto se rozhodli, že se pustíme do rekonstrukce bytového jádra.. Nejprve se muselo rozbourat staré, umakartové a poté následovalo vyzdívání, štukování, instalování, obkládání, atd. Kdo zažil, ví o čem mluvímlaugh, a to jsme to ještě dělali svépomocí. Všude prach, bordel, atd. Proto bylo rozhodnuto, že budu evakuována k paniččině mamince, která se po dobu 3 týdnů o mě vzorně staralacheeky. Samozřejmě jí také pomáhala paniččina sestřička Ilonka. Patří jim naše velké díkkiss.


Po třech týdnech, kdy už byla funkční koupelna a největší prach uklizený jsem se zase nastěhovala zpět. Sice nebylo ještě zdaleka hotovo, ale na mé dvě mističky se místo našlosmiley. Během dalších třech týdnů se dodělal i zbytek, takže teď máme fungl novou kuchyň, koupelnu , chodbu a WCcool.
 

  • Této radosti předcházelo trošku smůli. Postupně jsme totiž všichni 3 onemocněli.. Nejprve ulehla panička, která na "stará" kolena dostala dětskou nemoc - příušnice. Když se panička vymarodila, potkalo to samé páníčka, který se od paničky nakazil. No a aby toho nebylo málo, začla jsem marodit i jáfrown. Bohužel se mi zase vrátilo to příšerné svědění kůže.. Dostala jsem nařízenou dietku.. Nejprve mi panička vařila jen kuřátko a potom jsme přešli zpět na granule s tím, že nesmím nic jiného. Takže žádné piškůtky, rohlíčky, buchtičky atd.. Jsem totiž zřejmě alergická na obilovinysad. Dostala jsem do kožíšku pár injekcí a teď jen čekáme, co se bude dít dálangel.

 

  • Jinak jsme si v létě užívali procházky, koupáníčko a vše, co k tomu patříheart. Také jsme s paničkou chodily na zahradu. Zaprvé jsme se hezky prošli a za druhé jsme se obě pěkně vyřádili v řece Volyňcecheeky. Místo dovolené jsme si letos užívali předělávek v bytě, ale páníčci se mi to snažili vynahradit alespoň malým výletem. V půlce října jsme se vypravili na Středověký vodní mlýn do Hoslovic a vzali jsme s sebou paniččiny maminku a sestřičku za to, že se o mě tak hezky staralycool.
     

Teď jsem čerstvě po hárání.. Panička říkala, že ze mě asi zešediví, protože to se mnou prý pěkně mlátilo! Neposlouchala jsem, vyhlížela si ženicha a každému se  nastavovala.. To víte, biologické hodiny už začly tikatheart.

No a kdo chce, může se podívat na naše fotečky:

Jennynka 22.5.2011 - s Ilonkou u rybníka

Jennynka 7.5. - 12.7.2011 - vodní hrátky na Mutěňáku

Jennynka 23. a 31.7.2011 - víkendění s Rikim :o)

Vodní mlýn Hoslovice 15.10.2011

 

2. května 2011 

  • ahoj, tak vám zase jdeme podat nějaké to info o tom, co dělámesmiley.
  • první a asi tou nejdůležitější zprávou je, že jsem 23. dubna oslavila již své 3. narozeninkyheart. Letos to vyšlo ještě ke všemu na Velikonoce, takže to bylo docela zajímavécheeky. Od paničky jsem dostala parádní tvarůžkový dort s Jennynky narozeninky :o)piškůtkama a psíma sušenkama, a aby toho nebylo málo, tak mě páníčci ještě obdarovali samými dobrými  mňaminkamikiss . A je vám určitě jasné, že když mi ty narozeniny vyšly tak pěkně, na Velikonoce, že jsem navíc dostala i nadílku beránka, mazance, atdangel. Páníčci mi ještě slíbili nové vodítko, jenže pořád nemůžou sehnat to pravé! Všude mají vodítka dlouhá jak týden a o ta mi opravdu nestojímecool
  •    
  •  
  • Tak a teď vezmeme sled událostí pěkně po pořádku, aby jste věděli, co jsme všechno vyvádělismiley.
  • Jelikož už nám začlo počasí konečně trošku přát, naším největším koníčkem se staly výlety na zahradu. Páníček se pustil do stříhání pěkně zpustošených stromů, panička hrabala starou trávu a mým největším hobbym se stalo pronásledování myšekyes. Po chvíli nepozornosti jsem prý ze zahrady vytvořila zákopysurprise. Panička vše urovnala a mě napadlo, že bych mohla začít pomáhat se snášením větvísmiley, což bylo určitě užitečnějšícheeky. Zahrada sídlí u řeky Volyňky, takže jsme se pravidelně vypravovali na procházky, které jsem si náležitě užívala a když už mi bylo horko, zchladila jsem kožíšek v řece Volyňceheart. 
  •  
  •  
  • Také se vám musím zmínit o procházce s mou labradoří kámoškou Jennylaugh. To nás takhle jednoho slunného dne paničky vzaly a udělaly s námi takový okruh, že jsme jen mrkalycheeky. Byly jsme venku přes 2 hodiny, lítaly jsme po polích a loukách, a když už jsme byly hodně zplavené, paničky se nad námi slitovaly a vzaly nás k řece Otavě, kde jsme ve svém řádění nerušeně pokračovalylaugh. Nevím jak Jenny, ale když jsem přišla domů já, lehla jsem, padla, a spala jak zabitábroken heart.

 

  • Mám pro vás také novinkukiss. V Tužicích na návštěvách už se mi nestýská... Přibyl tam totiž nový člen rodiny, pejsek rasy shi-tzu, který se jmenuje Rikilaugh. Je to ještě malé, hravé štěňátko, které mě svou zvídavostí chvílemi už začíná štvát.. Já ale jako správný zástupce naší rasy, se snažím zachovat etiketu a být co nejmilejšíheart. No a když už mě štve hodně, uteču mu po schodech do 2. patra, kam za mnou neumí vyléztcool. Jojo, už se těším až vyroste, abychom si naše hrátky mohli začít užívat naplnocheeky.
  •  
  •  
  • Také jsem s páníčky navštívila výlov Tužického rybníčka a tentokrát jsem ani nemusela podstupovat mycí a šamponovací kúrucheeky. Vypadá to, že už jsem opravdu starší a moudřejšísmiley a u rybníčka jsem se skoro neušpinilaenlightened.

   

  • No a na řadu přichází oslava máje, tedy stavění Májkysmiley. Páníčci mě vzali s sebou, a já tam za odměnu dělala radost mnoha dětemheart. Nechala jsem se ohlazovat, poslušně plnila jejich povely a zkrátka jsem byla ve svém živlulaugh.  Kámenem úrazu se však stalo opékání buřtíků! Výchova, nevýchova, začla jsem okolo těch dobrot lítat a zkoušela dělat psí očka, hlavně na mé dětské kamarády, což se paničce vůbec nelíbilo! Nejhorší ale bylo, že moji kamarádi by se naopak rádi se mnou rozdělili, jen panička nechtěla!cheeky Mé nejmenší kamarádce - roční Gábince alespoň dovolila, aby se se mnou podělila o bebe sušenku, kterou mi přímo nacpala do pusycheeky(ona mě už totiž Gábinka takhle krmila jednou a mě moc potěšilo, že se se mnou chtěla rozdělit znovu). No neříkejte mi, že vy byste v tomto případě odolalidevil. Pokud šlo ale o ty buřtíky, byla panička neoblomná! Nejdříve se mi snažila domluvit, ale já si nedala říct. Dokonce jsem si s ní začla hrát na honěnou, což jsem asi neměla dělat.. Panička se naštvala a odvedla mě domů. To víte, poslouchat se musí!! Nemyslete si, že jsem ale byla sama doma celou noc.. Když ta největší vlna opékání přešla, panička si pro mě přišlakiss, a já jsem si spokojeně lebedila u táboráku. A to bych nebyla přece já, kdyby nakonec ta má očka na někoho nezapůsobilaangel.broken heart.
  • no a kdo se chce pobavit, může se podívat na seznamovací video:

  • a kdo chce, může si prohlédnout i naše fotoalba :

Jennynka 21.-23.3.2011 - zahradničení :o)

Jennynka 11.4.2011 - procházka s kámoškou Jenny

Jennynka 15.4.2011 - seznámení s novým kamarádem Rikim

Výlov Tužice 16.4.2011

Jennynka 23.4.2011 - 3. narozeninky :o* 

   

6. března 2011

  • ahoj kamarádi, tak se vám my ostudy po delší době zase ozýváme. Panička teď ani neví, kde má začít, takže to asi vezmeme pěkně po pořadě.
  •  už jsme se hezky zabydleli a sem tam za námi dokonce přijde i někdo na návštěvu. To když jen zazvoní zvonek, už natěšeně startuji ke dveřím a jdu návštěvu řádně přivítat, protože jsem moc ráda, že se za mnou také někdo přijde podívat. Nejčastěji k nám chodí paniččina maminka, ta mi vždycky přinese nějakou tu mňaminku, pak také paniččina sestřička Ilonka a občas přijedou i páníčkovo rodiče, kteří s sebou samozřejmě berou i mého kámoše Endyho. Jednoho listopadového odpoledne se ale rozdrnčel zvonek a jaké bylo překvapení, když se za dveřmi objevili moji dva malí kamarádi se svými rodiči, které znám z Tužic. To bylo opravdu odpoledne jako vyšité, to jsme si vyhráli, že když potom odjeli, jen jsem padla a spala jako zabitá(to víte, už nejsem nejmladší)
  •  
  • Den za dnem utíkal a najedou koukám, že nám napadl sníh a že po domě začíná vonět cukroví a pak mi to došlo, jsou tady Vánoce. Tyhle Vánoce ale byly pro nás všechny výjimečné tím, že to bylo poprvé, kdy jsme je strávili všichni pohromadě. Ty předchozí jsem byla vždy s paničkou u její maminky a páníček zase u svých rodičů. Takže teď konečně nastal čas, kdy jsme byli všichni spolu a bylo to moc fajn. Na štědrovečerní večeři k nám přišly i paniččina maminka a sestřička Ilonka, aby jim samotným doma nebylo smutno. Páníček připravil bramborový salát, panička kapříka a "babička" přivezla polévku. Když všichni usedli ke stolu, já jsem samozřejmě dostala mňaminku, aby mi to nebylo líto. Po večeři jsme si šli všichni společně rozbalit dárečky a koukali jsme při tom na pohádky. Dárečků bylo spousta, až jsme si říkali, že si je ani nezasloužíme. Já jsem ale dostala takový dáreček, že by jste valili očka. Ježíšek mi přinesl kalciovou bůvolí kost, která měřila neuvěřitelný jeden metr. No já z ní měla takovou radost! Asi 14 dní jsem si jí nosila všude s sebou, dokuď jsem jí nespořádala. Potom jsem také dostala plno jiných mňaminek, třeba jako tyčinky na čištění zubů, kostičky, ale ta velká bůvolí kost prostě vedla!
  • Den za dnem se překulil, najednou tu byl konec ledna a já měla svátek. Od páníčků jsem dostala zburusu nový antiparazitní obojek Scalibor, který už jsem opravdu potřebovala.
  •  
  • Pak přišel únor a já jsem začla hárat. Musím říct, že ve městě to byla pro paničku paráda, protože mě tady nikdo nepronásledoval! Ale mě to bylo tak trošku líto, protože už jsem asi dospěla a zatoužila po nějakém tom fešákovi. Podle slov páníčků jsem se nastavovala a prohýbala ve hřbetě, zkrátka se nabízela, ale ne kdekomu. Jen sousedovi Šivistovi a potom jednomu úžasnému labradoru, který na mě dokonce i skočil a moc asi nechybělo, potom nás páníčci odtrhli!
  • Ještě vám také musím říct, že jsme změnili značku konzervy, protože ta minulá mi začla působit střevní potíže. Panička mi teď z internetu objednává Chicopee a vše je zase OK a dokonce je to ještě cenově výhodnější. Granulky papkám pořád značku Acana a jsem maximálně spokojená.
  •  Tak a teď mám pro vás bohužel i špatnou zprávu. Dne 16. února nás opustil náš věrný kamarád a člen rodiny Endy (shi-tzu), se kterým jsem vyrůstala a užila si s ním spoustu srandy. Zemřel na náhlé selhání ledvin ve věku necelých 4 let. Zřejmě musel požít něco otráveného!! Jeho odchod nás všechny velice zasáhnul a hlavně asi proto, že to byl mladý, vitální pejsek, plný života. Teď už se na nás kouká za tím duhovým mostem a my mu můžeme přát jen všechno nejlepší a uznat, že teď už se alespoň netrápí a nic ho nebolí. Každopádně bude moc chybět, jak mě, tak paničce, protože tím, že přišel do rodiny chvíli přede mnou, se od něj mnohé naučila a věděla jakých chyb se ve výchově vyvarovat a kde naopak zase více povolit. Endy, byl jsi super pejsek, sbohem! → VZPOMÍNKU najdete v sekci Moji kamarádi
  • Aby toho nebylo málo, tak mám ještě zprávu o Benovi (syn Lily). Ben se bohužel ztratil ze dvora, a už nepřišel. Je to bohužel již 2 měsíce. Můžeme jen doufat, že je naživu a v dobrých rukách. Přece jenom se ještě najdou hodní lidé..
  • Snažily jsme se s paničkou shrnout všechny události a snad jsme na nic nezapomněly. Každopádně jsme nezapomněly ani fotit na našich vydatných, společných procházkách, takže kdo má chuť a čas, může se podívat na naše fotoalba:

Jennynka 5.11.2010 - podzimní park

Jennynka 24.11.2010 - moji malí kamarádi na návštěvě :o)

Vánoce 2010 - naše první společné :-*

Jennynka 8.1.2011 - slunná procházka :o)

Jennynka 19.2.2011 - procházka zimní krajinou

                         

18. listopadu 2010

  • ahoj, tak vám jdeme po dlouhé době podat zase nějaké to info. Někteří se o nás už báli, a proto chceme všechny ujistit, že jsme v pořádku, jen na ty aktualizace není nějak čas..
  • no a co že jsme to celou dobu dělali? Především jsme se pořádně zabydlovali a poznávali nové kamarády:o) Panička prožila svou první dovolenou - jezdili jsme na výlety a také nám mezitím stihli vyměnit okna v bytečku, takže bylo o práci postaráno. Páníček už sehnal práci, takže se máme dobře.
  •  Jinak vám musím povyprávět o mé nové kamarádce, kterou jsem potkala v parku přes ulici. To jsme si tam takhle jednou s paničkou hráli, házela mi klacíky a tak, a najednou se u mě objevila fenka žlutého labradora, která za sebou táhla paničku na vodítku. Tak jsem si říkala, co to má za vychování, ale ona na mě tak dorážela, chtěla si zkrátka hrát, a prý se do mě zamilovala na první pohled. Od té doby jsme nerozlučná dvojka, akorát paničky z nás mají radost, protože nás skoro po každých našich hrátkách musí koupat, pač jsme špinavé jako ta prasátka. A panička se vždycky směje a říká mi, že si vždycky myslela, že největší prasátko jsem já, ale druhá Jenny nám ukázala že v louži se dá vyválet opravdu mistrovsky, a že já jsem vlastně čistotný pejsek. Aby toho nebylo málo, tak ta má kamarádka se totiž jmenuje také Jenny. No a když se takhle sejdeme ještě s mým sousedem Šivistou, to je potom podívaná.       
  • Fotky: Kamarádi Jenny a Šivista
A abych nezapomněla, tak vám musím říci, kde že jsme to byli na tich výletech.
  • Naším prvním cílem se stala Rozhledna Na Sedle (u hradu Kašperk), kam jsme vyrazili celá rodinka i s Endym. Prošli jsme se krásnou přírodou a na konci jsme si vše mohli prohlédnout i z výšky. Musím se pochlubit, že i já a Endy jsme absolvovali výstup rozhledny až skoro nahoru. V posledním mezipatří totiž nastala zrada a schody se zužily tak, že už jsme to radši nepokoušeli, abychom neutrpěli újmy na zdraví.      Fotky:  Rozhledna Na Sedle
  • Druhý výlet se konal do studentského městečka Volyně, kde se páníčci seznámili. Naložili mě do auta a já jsem se jen nechala překvapit, kde že to vystoupíme. Ocitli jsme se u řeky Volyňky, kde jsem se hezky vyběhala. Ve Volyni totiž žádný zákaz volného pobíhání psů není, narozdíl od Strakonic.           Fotky: Výlet do Volyně
  • 26.-29.8.2010 probéhl v našem novém bydlišti Mezinárodní dudácký festival, který se začal shromažďovat přímo pod našimi okny. Máme proto nějakou dokumentaci, takže kdo by měl zájem, může se podívat zde: Dudácký festival. Já jsem z toho měla povyražení, protože jsem dudy v životě neslyšela. Zkraje jsem se bála, ale potom už to bylo dobré..
  • tady se ještě můžete podívat na fotečky z procházek
  • Jinak už se začínáme společně těšit na Vánoce, protože to budou naše první, které strávíme všichni spolu pohromadě. Mějte se zatím všichni moc krásně a brzy snad nashledanou
    

7. srpna 2010

  • ahoj kamarádi, tak se my ostudy po delší době zase ozýváme a budeme se snažit vám povyprávět o všem, co se nám mezitím přihodilo a jak se nám dařilo. Musím paničku omluvit, protože hned když přijde z práce, snaží se věnovat mě a na zbytek už jí nezbývá tolik času. Teď má  dovolenou, tak jsem se přimluvila, aby o nás dala nějaké to info. Venku prší, páníček odjel na fotbal, tak usedáme k PC a pouštíme se do vyprávění.
  • A co že jsme celou dobu dělali? Páníčci připravují nové bydlení, takže teď více času trávíme v novém pelíšku. Panička chodí do práce a my s páníčkem jsme doma. Páníček si hledá práci v místě našeho nového bydliště, takže je to fajn. Děláme samé lumpárničky a když se blíží 15. hodina chodíme paničce naproti k práci. S páníčkem chodíme prozkoumávat okolí, protože to tam ani jeden neznáme. Potom jen paničce vyprávíme zážitky a ona se nám směje. Jinak vám řeknu, že ve městě je plno psů. Není to jako když projdu vesnicí a pozdravím své psí přátele. Ve městě jsou cizí a někteří dokonce útočiví!!  Ještě že mám 2 prima sousedy v domě. Jedním  je Rhodéský ridgeback Šíba a druhým West Hihgland White Teriér Bettyna. Není nad to, když se proháníme v našem parčíku naproti domu.  
  •  Cílem našich procházek je většinou Podskalí. Bereme to takovým okruhem přes louky a pole, kde se můžu vyběhat na volno. Horší je to už v kempu, kde musím být podle vyhlášky na vodítku. Plno psů tam stejně běhá na volno, ale mě páníčci pouští jen  když se čachtam v řece.
  • Stejně na tom Podskalí není nouze o zážitky. Představte si, že při jedné z našich procházek jsme tam potkali paničku mého bráchy Dennýska - Martinu z Prahy. Sjížděli s partou řeku Otavu a kemp Podskalí si vybrali jako tábořiště. Martina nás poznala jen kvůli mě. Pokecali jsme si, zavzpomínali na sraz sourozenců a slíbili si, že určitě musíme udělat repete. Já jsem dostala hezké podrbání za ouškem a nechala jsem Dennyho pozdravovat. A aby tich náhod nebylo málo, tak v ten samý den jsme tam potkali i našeho kámoše Zbyška, u kterého jsme vloni na chatě strávili hezkých pár dní. Ten tam také přijel s kamarády po vodě! Bohužel jsme se mezi řečí dozvěděli i smutnou zprávu o tom, že můj kamarád německý boxer Berny, s kterým jsem si u něj vloni na chatě pěkně zařádila, už není mezi námi. V zimě měl ošklivou nehodu, propadl se pod ním led na řece a už mu bohužel nebylo pomoci. Doufáme, že se má v tom psím nebíčku dobře...
  • na procházky nás také občas vyprovází paničky strýček Zbyňďa se synem Davídkem. To potom chodíme ještě do jiného kempu, který je hned nad Podskalím a jmenuje se kemp Otava. Mají tam moc rádi pejsky a vůbec jim nevadí, když tam běháme na volno, ba naopak. Při příchodu vždy dostanu misku s vodou a podrbání za ouškem. Je  to tam moc hezké, je tam anglický trávníček a kemp je uzavřen dřevěným plotem, takže tam nemám ani kam utéci. S Davídkem se tam hezky vydovádíme a pak oba spíme jak zabití.

Také chodíme na zahradu, kde je hned vedle řeka Volyňka. Když byla ta velká vedra, jezdili jsme se tam s páníčkama čachtat. Bylo tam i plno jiných psů, takže o zábavu bylo postaráno.

 Koncem července jsme zavítali na náš oblíbený Orlík do kempu Radava. Bylo bohužel celkem špatné počasí, takže vodu jsem okusila jen já.. No a představte si, že jsem tam viděla mého kámoše Bondyho - australský honácký pes, se kterým jsem si tam před 2 lety hrála. Jel s páníčkem na jachtě a my jsme potom už bohužel odjížděli domů, takže jsem se s ním nesetkala. Škoda.

  • Ještě vás také musím informovat o svém zdravotním stavu. V květnu jsem prodělala takový průjem, až mě panička naložila do auta a jela se mnou k veterinářce. Dostala jsem injekci a prášky na 3 dny, které jsem vyplyvávala.. Nakonec je do mě panička dostala a potom už mi bylo fajn. V červnu jsem pro změnu dostala zánět spojivek.. to jsme zase jeli k veterinářce a tentokrát jsem dostala pro změnu kapičky. Naštěstí mi pomohly. Ještě že mi páníčci vybrali takovou senzační paní doktorku. A v črvenci jsem vlastně ještě jela na přeočkování proti psince, atd. Takže ač je má doktorka fajn, delší dobu bych tam teď už nemusela.
  • No lidičky snažily jsme se s paničkou dát vám tak nějak info. Nebudeme nic slibovat, ale pokusíme se aktualizovat častěji. Mějte se fajn a kdo má zájem, může si ještě prohlédnout naše nová fotoalba:

Jennynka 9.6.2010 - procházka na Podskalí

Jennynka 12.6.2010 - koupání v tužickém rybníčku

Jennynka 21.7.2010 - Podskalí a U Paňáka

Orlík 23.- 25.7.2010     

 

  

27. dubna 2010                                                                                                       Moje 2. narozeninky

  • ahoj, jdeme vám zase podat nějaké ty informace o nás a o tom, co děláme.
  • první a asi tou nejdůležitější zprávou je, že jsem 23. dubna oslavila své druhé narozeninky. Děkujeme všem, kteří si na mě vzpomněli a popřáli  mi. Panička si z loňska pamatovala jak moc mi chutnal tvarohový dortíček a letos mi udělala skoro ten samý. Jen si říkala, že už jsem o rok starší, tak že mi přidá dávku, abych měla dost.. jenže to trošku víc přehnala a já měla co dělat, abych ho snědla... Bohužel nám při focení došly baterie, takže už se nemůžete podívat, jak moc mi šmakovalo..
  •  
  • Také jsme opomněli sourozence, takže dodatečně všem přejeme všechno nejlepší a hlavně hodně moooc zdravíčka, štěstíčka, lásky a dělejte páníčkům sem tam nějaké ty lumpárničky, ať vůbec ví, že vás doma mají.
  •  
  • Oslavu jsme spojili s páníčkovým svátečkem, takže jsme si to všichni pořádně užili. Já tedy o trošičku méně, protože den před mými narozeninami jsem se začla hárat, takže mě páníčci střežili jako oko v hlavě a já nemohla dělat lumpárničky na dvoře s Míšou a Endym.. Až se ale přestanu hárat, páníčci mi to prý dostatečně vynahradí .

Jinak počasí v průběhu dubna bylo opravdu aprílové, takže někdy nás na procházkách potkal pěkný slejváček a jindy  jsme se zase oddávali slunečním paprskům a byli rádi za to,  že na nás konečně zase vysvitlo sluníčko..

  • Také jsme s paničkou provázeli páníčka na fotbal a užívali si hezkého počasí. Na jednom z fotbalů jsme bohužel potkali toulavého vlčáka, který mě bez varování napadl. Panička včas zakročila, takže se mi naštěstí nic nestalo! Bohužel se ale od té doby všech vlčáků bojím...
  • Pořád je u nás zaveden režim střídavé péče, takže se zhruba po týdnu stěhuji k druhému páníčkovi. Páníček se mnou dělá hodně lumpáren, za to panička se snaží o trochu mého výcviku. Přesto si z ní někdy dokážu udělat srandu. Zemědělci hnojili pole a mě nenapadlo nic lepšího, než že bych se v tom hnoji mohla pěkně vyválet a navonět se. Když mě panička viděla, myslela jsem, že jí šmejkne.. Následovala vana a šampónování, z čehož jsem byla fakt na větvi!! 

  • Také častěji jezdíme do našeho bytečku a já si zvykám na nové prostředí. Tuhle jsem z okna  pozorovala souseda, který bydlí přímo pod námi a asi jsem se zamilovala. Je to nádherný Rhodéský ridgeback..teď jen čekám, jestli se s ním náhodou třeba nepotkám na procházce.
  •  

  • S páníčky jsme vyrazili na 3-hodinovou procházku na Podskalí = je to takový velký park, který vede podél řeky Otavy, jsou tam různé stezky a kempy. Bohužel tam ale pejskové nesmí běhat na volno.. Proto páníčci vymysleli trasu přes pole, kde jsem se zvesela mohla prohánět.

  • Ještě se musím pochlubit, jak páníčky hezky hlídám. Když jsme v bytě spali poprvé, kdykoliv, když jsem slyšela hluk, začla jsem šíleně štěkat, což bylo 6x za noc.. Páníči na mě byli naštvaní a upřímně se divili, že si nikdo ze sousedů nestěžoval.. Podruhé už jsem štěkla jen 1x, takže docela úspěch.

  • video z průřezu 2. roka mého života si můžete prohlédnout tady:

 

  • více fotek z mých narozenin si můžete prohlédnout na rajčeti

  •  fotky s názvem průzkum bytu si můžete prohlédnout zde a na fotky z jarní procházky s Endym se můžete podívat tady

      

18. března 2010

  • ahoj kamarádi, tak se zase hlásíme. Koukáme, že máme větší a větší prodlevy, ale doufáme, že vy, naši příznivci nám odpustíte a budete trpělivě vyčkávat na další aktualizace. Počátkem února se konečně panička mohla odhlásit z úřadu práce a přidat se do skupiny pracujících, takže nějak nemá čas..
  • další novinkou je, že se páníčci rozhodli pro rekonstrukci bytečku po babičce, kde nám prý budují útulné hnízdečko, takže času opravdu není nazbyt. Touto cestou musíme poděkovat rodičům z obou stran a samozřejmě Ilonce za jejich podporu a zvýšenou péči a ochranu o náš poklad - tedy mně - Jennynku.
  • nadále bojujeme s mým drbáním a kousáním.. bohužel musíme neustále 1x za týden koupat, což já blbě snáším!! Panička mě totiž nejdříve musí vykoupat v běžném šamponu, aby se mi rozšířily kožní póry a poté teprve v šampónu dezinfekčním. Ten dezinfekční šampón ještě musíme nechat 10 minut působit, takže je to fakt opruz!! Při celé procedůře se tvářím jako by mě chtěli zabít, pokouším se i vyskakovat z vany, ale nic platné mi to není!! Když už je vše u konce, jsem šťastná, že to mám za sebou, ale stejně se tvářím jak boží umučení..
  • ještě bych málem zapomněla, že 7. února jsme měli závěrečnou v Pší škole Sirius. Tato hodina byla pojmuta ve formě škola hrou. Na konci každý účastník dostal zaslouženou madajli.

 

     

4. února 2010                                                                                                                             Vánoce

  • tak se po delší době zase ozýváme. Za námi jsou Vánoce, které jsme s paničkou oslavily ve Volenicích u paniččiny maminky a sestřičky. Páníček je trávil doma u svých rodičů, ale hned druhý den za námi přijel. Já jsem paničce pomáhala se zdobením stromečku a řádně jsem dohlížela na to, aby  každá ozdobička visela na svém místě. Poté přišla na řadu Štědrovečerní večeře..holky se hezky nastrojily a už se usedalo ke svátečně prostřenému stolu. Mě aby to nebylo líto, dostala jsem také takovou mini-večeři. Potom už jsme uslyšely zazvonit zvoneček, á, to už dorazil Ježíšek. Pod stromečkem jsem našla zase plno věciček - nové vodítko, míček, zatočenou bůvolí kostičku, klobásky, adventní kalendář a plno dalších mňaminek. Chvíli potom co mi panička začla tyhle dárečky rozbalovat, začli naši sousedé pouštět petardy a stříleli z brokovnice a já jsem se toho začla hrozně bát. Zalezla jsem pod paničky maminku a takových deset minut jsem vůbec nevnímala okolí. Pak mě to naštěstí přešlo a já jsem se s chutí vrhla na ty krásné dárečky.
  • chvíli po té přišlo vítání Nového roku. To jsem pro změnu strávila s páníčkem, který se mnou zůstal, aby mi byl nablízku až spustí Novoroční ohňostroj. A protože byl u mě a hladil mě, skoro jsem se petard nebála
  • zakrátko na to jsem se začla šíleně drbat a kousat, a protože mi páníčci nenašli žádné parazity, jeli jsme ra ději k veterináři. Paní veterinářka mě důkladně prohlédla a nakonec zjistila, že na vnitřní straně stehen se mi dělají lysinky. Povídala, že to budou nejspíše kvasinky a pro jistotu mi ještě vymačkala žlázy, které nakonec byly v pořádku. Píchla mi injekci s hormony a za 2 dny jsme měli přijet na další. Po těchto dvou injekcích mi bylo dobře. Bohužel to trvalo jen 2 týdny, pak jsem se začla kousat znovu. Paní veterinářka povídala, že jsem ještě dost mladá na to, aby mi píchala hormony, takže jsem dostala nějaký dezinfekční přípravek, ve kterém mě páníčci musí 1-2x týdně koupat, z čehož jsem opravdu nadšená. Ale musím zase přiznat, že mi to dost pomáhá!!
  •  
Momentálně jsem s páníčkem v Tužicích a panička je u své maminky ve Volenicích.S páníčkem si užíváme spoustu lumpáren, nicméně už se všichni těšíme na společný víkend, až se zase setkáme.
 
 

 

 
 

20. prosince 2009                                                                                   Rozhledna Svatobor

  • ahoj, tak se zase po delší době hlásíme. Počasí se střídá, jednou je teplíčko, po druhé zase mráz a tak je to pořád dokola. S paničkou chodíme ale ven za každého počasí! Já mám samozřejmě radši když venku hezky mrzne a je nečas, což panička nemůže pochopit.. To bych potom dokázala venku lítat celé hodiny.
  • v neděli hezky mrzlo, ale sluníčko svítilo. Teploměr ukazoval  -15°C a já jsem páníčky přemlouvala, abychom vyrazili někam na výlet. Nakonec se páníčci nechali uprosit a už jsme všichni nasedali do auta a vyráželi směr Sušice. Páníčci povídali, že budu pěkně koukat.. Zaparkovali jsme v Sušici na náměstí a vydali se po červené stezce na rozhlednu Svatobor, trasa byla dlouhá 3,3 km + cesta zpět. I přes velký mráz jsme k našemu překvapení potkali hodně lidí, ba i 2 pejsky
  • hned za Sušicí nás překvapil dlouhý, táhlý kopec.. Co jsme si ale také mysleli, když jsme se vydali vzhůru k vrcholu Svatobor. Cesta byla dost zvláštně značená, protože chvílemi jsme neviděli vůbec žádné značky a orientovali se pouze vlastním smyslem. Po 2 km jsme dorazili k Scheinostovu zátiší, kde tekl krásný potůček a letos zde byla vybudována studánka. Po dalších kilometrech v jsme nakonec však vrchol Svatobor zdolali. Rozhlédli jsme se kolem, udělali pár foteček a už jsme uháněli do hospůdky přímo pod rozhlednou, abychom se trošku zahřáli. Cestu zpět už jsme absolvovali po tmě, ale páníčci byli vybaveni baterkou, která občas i svítila. Já jsem objevila zkratku, která začínala ihned pod rozhlednou a páníčci mě následovali. Vyskytl se nám překrásný pohled na noční Sušici. Potom už jsme letěli šupem dolů.. sem tam to bylo umrzlé! I když cesta byla o hodně horší, než ta první, byli jsme dole coby dup a celí - ve zdraví jsme to přežili. Pak už jsme jen nasedli do auta a uháněli směr domov.

     

     

18. listopadu 2009                                                                                           Jezero Laka

  • včerejší svátek jsme využili k překrásnému výletu na jezero Laka. Páníčkové se rozhodli, že se nebudeme o volném dnu doma povalovat, ale raději ho využijeme k něčemu prospěšnějšímu. Jasným cílem je jezero Laka, které jsme před měsícem a něco míjeli cestou na Černé a Čertovo jezero. Složení našeho teamu se malinko změnilo.. jela jsem já s paničkou, páníčkem a ještě jsme k sobě přibrali sousedku Lucinku, která měla též volno.
  • cesta utíkala rychle a než jsme se nadáli, páníček už parkoval 4,5 km od jezera Laka - v Nové Hůrce. Hned z kraje nás překvapil dlouhý táhlý kopec, ale po jeho překonání už cesta byla dobrá - tedy když nebereme v úvahu bahno, které nás v některých úsekách docela obtěžovalo..
  • po 2 km chůze jsme dorazili k bývalé osadě Stará Hůrka, kde se v současné době nachází pouze kaple sv. Kříže, sloužící jako hrobka rodiny Abelů a základy bývalého kostela... Kolem těchto "budov" už se nacházají jen pozůstatky bývalých domů. Naše cesta pokračuje po modré a my se po 2,5 km nacházíme u jezera Laka. Pohled na nejmenší jezero ledovcového původu je opravdu překrásný. Kolem jezera částečně vede stezka po níž se vydáváme, děláme fotky. Pohledem na oblohu se však rozhodujeme, že bude nejlepší se vrátit. Cesta zpět ubývá mnohem rychleji, hlavně asi proto, že jdeme z kopečka.
  • v cíli cesty nás čeká autíčko, nasedáme a v tom se spouští obrovský liják!! Páníček měl na to opravdu čuch a my mu můžeme jen děkovat za to, že jsme nezmokli. Páníčci se s pohledem na mě a Lucinku rozesmívají, protože ze mě se stal do půlky těla retrívr černý a Lucinky nohavice vypadají také moc hezky.
  • závěrem děkuji všem, ale hlavně páníčkovi za moc hezký výlet.

        

  • na další fotečky z výletu na jezero Laka se můžete podívat na rajčeti  

 

10. listopadu 2009

  • ahoj, tak jdeme zase podat nějaké to hlášení. 23. října tomu byl již rok a půl co jsem na tomhle psím světě. Panička se musí pochlubit, že jsem od prázdnin přibrala a krásně zmohutněla, takže už vážím 29,5 kg, což je k mé postavičce a výšce 57 cm akorát. Jinak se nic nového ani neděje, jen s páníčky chodíme na procházky a cvičíme poslušnost.
  • minulou neděli jsme začly s paničkou navštěvovat cvičák, protože se nám oběma začlo stýskat po agility. Kdo chce, více se dočte v Mém výcviku. Teď jsme se proto začli více zaměřovat na chůzi u nohy bez vodítka, přivolání a přendavání vodítka z jedné ruky do druhé, kdy já přitom dělám obraty. No musím se pochlubit, že už nám to s paničkou moc jde.
  • a ještě bych málem zapomněla říci, že mě minulý týden z ničeho nic napadla jedna fena z vesnice. Panička mě vedla na vodítku a šly jsme kolem baráku, kde ta fena bydlí. Je to kříženec kokršpaněla a ona mě neměla ráda nikdy, přestože jsem jí nic neudělala.. vždy na mě štěkala jak o život, ale tentokrát i zaútočila. Utekla ze dvora kde bydlí, běžela ke mně s vyceněnýma zubama a přímo se na mě vrhla.. Skočila mi na hřbet a ze mě jen lítaly chlupy.. Naštěstí můj ochranář Míša zakročil a tu fenu zahnal. Panička jen zděšeně koukala.. Naštěstí se mi nic vážného nestalo, krev netekla a já se hned poté vrhla do rybníka, takže panička vytušila, že vážnou duševní újmu jsem neutrpěla.

  • na fotečky z listopadových procházek se můžete podívat na rajčeti
   

13. října 2009                                                                                     Černé a Čertovo jezero

  • tak se po delší odmlce zase hlásíme. Nejdříve napíši pár slov o mém hárání.. řeknu vám, tentokrát mě ti psí Casanovové cítili skoro od samého začátku a začli mě pronásledovat již 3. den mého hárání.. Nicméně panička nelenila a vybavena babiččinou holí mě chránila a střežila jako oko v hlavě. Samozřejmě mě ochránila, protože se žádný pes neopovážil ke mně přiblížit na 3 kroky. Akorát Endymu jsem pěkně pomotala hlavu.. to když jsme s paničkou odjely na víkend do Volenic, hledal mě prý po celé vesnici a úplně plakal! Když jsme se potom vrátily, pusinkoval mně a oskakoval mi nohu - já však vycvičená ze srazu sourozenců jsem si nic nenechala líbit a ohnala jsem se po něm tak, že už se ke mě radši ani nepřibližoval.  Také jsme za sebou měli jednu krušnou noc - jeden pes se dostal na dvorek a vyl celou noc! Míša mě zase chtěl bránit, tak na něj štěkal a pral se s ním, takže si asi dovedete představit, že jsme se opravdu moc dobře nevyspali. Tentokrát mé hárání bylo o hodně kratší, za což byla panička velmi ráda. Trvalo 3 týdny.
  • a teď se dostáváme k očekávanému výletu na Černé a Čertovo jezero. Ve středu 7. října mě panička probudila neobvykle  brzy.. tak jsem si ihned říkala, že na mě zase chystá nějakou lumpárnu. Tentokrát v tom však nebyla sama - výlet totiž naplánoval páníčkovo tatínek Jarda, který měl dovolenou. A protože se s paničkou celé dny doma nudíme, vůbec nám takováhle změna nevadila. Vyrazili jsme tedy ve složení  já, panička a páníčkovo tatínek. Jelo se docela dlouho, ještě že mě předtím panička pěkně vyvenčila.. 
  •  
  • Do samého cíle jsme nevěděli kam přesně se chystáme, takže jsme po cestě ještě 2x zastavovali u odboček na jezero Laka a u nějakých pohoří, ale nakonec jsem se rozhodli, že budeme pokračovat až k Černému a Čertovo jezeru, protože to jak pro mě, tak pro paničku bude premiéra. Nakonec jsme zastavili v obci Špičák a dle pokynů instruktora jsem se vydali k hotelu Rixi, od něhož začínala žlutá stezka k Čertovo jezeru. Já jsem na paničku házela pohledy typu tak kdy už mě vypustíš?? Bohužel jsem však nevěděla, že po celém  areálu mají pejskové zákaz pohybu na volno.. I přes to vodítko to však byl super výlet.
  • Skoro na začátku jsme sešli ze stezky, takže jsme se ocitli u lanovky na vrchol Špičák, ale po krátké pauze jsme se na stezku opět napojili a už šli dobře. Po žluté jsme tedy náročným terénem dorazili k Čertovo jezeru a žasli jsme údivem, jak je to vše krásné:) Já jsem tedy měla sto chutí vletět do té vodičky za divokýma kačenama, ale vodítko mě zadrželo. Po chvilce obdivování jsme se vydali opět na cestu, tentokrát po červené směrem k Černému jezeru. Řeknu vám, od rozvodí to byla tedy cesta.. co cesta, spíš pořádný kopec dolů a ještě ke všemu po kamenech a kořenech stromů!! Tak tady už se panička na nějaké zákazy vyprdla a v zájmu zachování mého i svého zdraví mě z vodítka pustila. Já jsem samozřejmě zachovala chladnou hlavu a na přivolání vždy přiběhla zpět, až se tomu panička sama divila. Prý mi patří velká  pochvala.
  •  
  • Takže po tomto "seběhnutí" kopečka dolů už nás čekalo Černé jezero, kde mě zase provokovaly ty kačeny... U jezera jsme si dali konečně odpočinek, však už jsme toho měli také všichni dost. Po krátké svačince jsme si to už zase štrádovali dál zpátky k parkovišti! Kdybychom však věděli, co nás skoro v konci cesty čeká, nikam bychom nepospíchali!! Cestou už jsme jen míjeli pomníček a konečná "atrakce" byl Pramen svobody. Panička mě pustila z vodítka, abych se nabumbala a taťka Jarda šel prozkoumat pramen zblízka.. Já jsem ho samozřejmě po chvilce následovala, jenže jsem to vzala trošku jinou cestičkou než on..
  •  
  • Panička všechno fotila a najednou na mě začla zběsile volat a já jsem během vteřiny pochopila proč! Nacházela jsem se totiž u díry (včelího hnízda), z které začly lítat včely. Než jsem pochopila co se to vůbec děje, dostala jsem plno  štípanců!! Pak mi došlo, že mám rychle utíkat za paničkou.. s taťkou mi ještě vyndali několik včel z kožíšku. Já jsem na ně jen smutně koukala a nechtěla jsem ani mňaminky!! Panička věděla, že je se mnou zle.. Nicméně nám ještě zbývalo kousek cesty, takže jsme chtě nechtě museli jít dál! Já jsem se asi po 10 minutách vzpamatovala a už jsem si i hrála s míčkem a chtěla mňaminky. Než jsme došli k parkovišti, uplynulo půl hodiny.. Nasedli jsme do auta a uháněli směr Sušice - veterináři. Cestou jsme se ještě stavěli na velmi rychlém obědě, protože jsme měli všichni vyhládlo. Panička mě stejně celou dobu u jídla sledovala a všimla si  jak mi natéká tvářička.
  • Když jsme dorazili k veterinářům, bylo to skoro 3 hodiny od popíchání. Pan veterinář mě prohlédl a říkal, že nemá cenu mi nic píchat. Že kdybych měla mít nějakou reakci, nastala by během několika minut po poštípání. Dal mi nakonec něco jako psí ibuprofen, aby mě štípance nebolely a radu, aby mi panička štípance doma obložila mokrým hadříkem. Když jsme dorazili konečně domů, byla jsem po výletě tak unavená, že jsem lehla a spinkala. Páníček mě pak šel hladit a zjistil, že mám poštípaná i obě ouška. Panička mě celou noc hlídala a skoro nespala, jak se o mě bála. Nakonec však vše dobře dopadlo, a já jako vzorná pacientka jsem si ty štípance ani neškrabala! A to páníček o 3 dny později našel ještě v mém kožíšku za krkem jedno žihadlo..
  • jinak jsme po stezkách potkávali lidi, kterým jsem se moc líbila, chválili mě jak jsem hodná a hezká, hladili si mě a mě se to moc líbilo
  • na fotečky z výletu na Černé a Čertovo jezero se můžete podívat na rajčeti
 

16. září 2009                                                                                                 Sraz sourozenců

  • ahojky, tak jdeme podat hlášení. O víkendu jsem si pěkně užila a víte proč?? Má chovatelka Dáša totiž uspořádala setkání mých sourozenců, no řeknu vám, větší srandu jsem snad ještě nezažila.  V pátek po obědě panička začíná balit kufříky a já tuším, že někam pojedeme.. cestou nabíráme ve Volenicích Ilonku a jedeme dál. Říkám si, že na mě určitě něco chystají, když jedeme dál. Skoro po dvou hodinové jízdě najednou naše auto zastavuje a my se ocitáme v jedné vesničce u Třeboně, která se nazývá Stará Hlína. Už z auta vidím další dva pesany, nakonec zjišťuji, že je to můj táta Falco a tetička Lily. Panička vystupuje, vítá se s mou chovatelkou Dášou a za chvilku už vypouští i mě a nechává mě na pospas hrám s dalšími retrívry. Protože nejsem zvyklá, zpočátku se bojím.. Táta mě nechává být a já už se proháním jen s Lily, válíme sudy, děláme kravinky a já zjišťuji, že s tetou Lily je docela sranda.
  •  Ilonka zatím prohledává chalupu a hledá sekeru, pač všude kolem chalupy je spousta dřeva, ale není čím to nasekat.. Nastala zrada, sekera nikde! Ještě že tady ve vsi bydlí můj nevlastní brácha Max - jeho páníčci nám sekeru velmi ochotně zapůjčili.
  •  
  • Pomalu nastává večer a já slyším další auto, za chvíli už mě běží přivítat můj brácha Bady se skvělými páníčky Radkou a Jardou. Také přichází Max s páníčky, takže už je nás celkem hodně. Chlapi jako správní zálesáci rozdělávají oheň a my všichni zabíráme místa u sálajícího tepla. Já si strategicky vybírám místo u Radky, protože jí z kapsy cosi voní. Ihned zjišťuji, že je to buřtík a že Radka se ráda dělí, takže už vím kam si chodit pro mňaminky. Už je tma, když vidím v dálce  reflektory od auta - ano přijíždí další sourozenec, je to brácha Deny a veze si s sebou skvělou paničku Martinu. Tak teď už je jich na mě opravdu moc.. Navíc jsem z cesty už unavená, proto začínám být otrávená a nechci si s nikým hrát! Hůř je na tom tetička Lily, která se stala sexbombou pro všechny mé bráchy a oni jí nechtějí dát pokoj.. Pomalu nastává noc a my už se odebíráme ke spánku. Já nocuji v pokoji s paničkou, Ilonkou, taťkou Falcem a tetičkou Lily. Jelikož mi pesani zabírají deku pro mne určenou, dělám si větší pohodlí přímo u paničky v posteli (panička věděla proč mi večer umyla nožičky). Bady s páníčky má svůj samostatný pokoj a Deny s Martinou taktéž.
  • a je tady ráno, za dveřmi slyším nějaký rachot... panička otvírá a mě běží přivítat fenka, která je mi hrozně podobná - no jasně, to je přeci moje mamka Rasta, jen jsem ji trošku  přerostla. Za chvíli doráží další sourozenec, pro změnu ségra Máša se svými páníčky. Všichni se proháníme po obrovské zahradě a chlapi si navzájem ukazují, kdo je větší pán tvorstva. Páníčci pro nás vymýšlejí různé hry, ale největším oříškem jak se ukazuje, je pro nás aport. No jo, jenže to není ledajaký aport.. Víte co si ti páníčci na nás vymysleli?? Oni chtějí, abychom jim přinesli buřta! Jako naprostá jednička se ukazuje Máša, která opravdu buřta svému páníčkovi donesla zpět, my ostatní jsme ho samozřejmě sežrali ihned na místě, či po cestě. Následuje druhá zkouška pro Mášu, jestli se náhodou prve nespletla, ale i na podruhé svého páníčka nezklame a opět buřta přinese zpět.
  • odpoledne celá naše výprava směřuje k největšímu rybníku ve střední Evropě - Rožmberku, jelikož cesta vede přes cyklostezku, jdeme raději na vodítku, sem tam běháme na volno. Cyklistů se zde vyskytuje opravdu mnoho. Cestou míjíme Hodějovský rybník a všichni pesani se radostně vrhají do vody, samozřejmě kromě mně a ukazují nám svoje plavecké umění. Někteří dokonce skáčou přímo do hloubky a vůbec ničeho se nebojí. Cesta pokračuje dál a my potkáváme Nový rybník u Smitky a hájovnu Smitku, poté už se nacházíme u rybníka Rožmberka, kde opět nastává velká koupačka. Máma Rasta nám všem ukazuje, jak se to pořádně dělá a plave pro obrovský klacek, který následně táhne na břeh. Tentokrát už ani já neodolám a pomaličku jdu do vody, jen se brodím, ale i to je  úspěch. Následuje cesta zpět a obídek v Hlínské hospůdce. My pesani jsme pořádně unavení, někdo zůstává už v chalupě, aby si dal šlofíka a my ostatní následujeme páníčky do hospůdky, kde stejně padáme za vlast, aby ne, když jsem nachodili zhruba 10 km. Cestou se k nám připojuje ještě další brácha Boudy s páníčky Míšou a Kačkou. Je vidět, že se do mě Boudy na první pohled zamiloval a nespouští mě z očí. Po obídku nás bohužel opouští ségra Máša s páníčky. Večer následuje opět táborák, páníčci klábosí a my blbneme.. páníčci jen trnou hrůzou kdo z nás spadne dřív do ohně! Nakonec všichni unaveni z výšlapu, jdeme spát.
  • a je tady poslední den, kdy máme spíše volno a užíváme si sluníčka, které se konečně rozhodlo ukázat se nám. Páníčci balí a uklízejí.  Poté pro nás ještě pořádají hry - opět aport s buřtem, hledání buřtu pod kelímkem a hru s buřtem Kdo zaváhá, nežere - princip spočívá v tom, že jsme všichni na čáře, někdo z páníčků hodí buřt a my všichni běžíme a hledáme. Ten kdo je nejrychlejší, vyhrává a buřt může sežrat. Vítězkou této hry se stávám já. Natává pomalu loučení... Všichni se rozjíždíme do svých domovů.
  • děkujeme Ilonce za doprovod a fotodokumentaci a vůbec i všem ostatním za skvělý víkend. Doufám, že se zase někdy setkáme, bylo to fajn. Také jsme s paničkou poznaly, že všichni pejskové se mají jako v bavlnce a že mají ty nejlepší páníčky pod sluncem.
  • ještě pro informaci, v pondělí ráno jsem začla hárat... takže načasování celkem dobré :)

 

 Společné foto

Zleva: Lily, Falco, Rasta, Jenny, Boudy, Deny a Bady

                                                   Video ze srazu :o)                                                     Diplomek za účast :o)

       

  • všechny fotky ze srazu sourozenců si můžete prohlédnout na rajčeti

   

26. srpna 2009                                                                                           Na chatě u Zbyška

  • jdeme zase podat nějaké hlášení. Protože jsme s paničkou pořád sami doma a čekáme na páníčka, než přijde z práce, rozhodla se panička, že si také něco užijeme. Jelikož Ilonka je také doma a "babička" měla dovolenou, vypravily jsme se 20. srpna na dva dny na kamarádovo chatu, která se nachází kousek za Sušicí. Zkrátka jsme si udělaly pořádnou dámskou jízdu.
  • chatička se nám všem moc líbila, všude kolem byly skalky, kytičky a voda, takže to bylo něco pro mě. První den jsem tak prozkoumávala okolí, zatímco holky chytaly bronz. Večer jsme se vypravily do města na večeři, cestou jsme potkaly malinké koťátko, kterému jsem se moc líbila a ono se zase líbilo mně, přátelsky jsme se olízli a ono chvíli dokonce šlo s námi.. Ilonka ho potom musela odnést zpět na místo, kde jsme ho potkaly a my musely rychle utíkat, aby za námi zase nešlo.. Potom se k nám ještě připojil Ilončin kluk Lukáš. Zamířily jsme do restaurace na nakládaný hermelín a já zatím čekala hezky pod stolem. Holky se rychle naládalovaly, takže za chvíli už jsme zase vyrazili na prochajdu, přešli jsme most pro pěší a najednou jsme se ocitli v přírodě, bylo to fajn.
  • druhý den jsem se probudila, vyšla z chatičky ven a najednou koukám, za vratama stojí nějaká návštěva. Představte si, že tam stál sousedův 2-letý německý boxer Berny a šel mě přivítat. Celý den jsme si hráli, dováděli a dělali blbůstky... lítali jsme sem tam, vykoupali se v jezírku, dělali bahenní lázně a všichni se divili, že jsme to naše hraní ještě nezavršili koupelí v bazénu. Bylo to skvělé!! Mám zase o jednoho kamaráda víc a už se moc těším, až se s ním zase budu moci setkat.

 

  • na fotečky se můžete podívat na rajčeti
 

18. srpna 2009                                                                               Nový rybník u Nepomuka

  • ahoj, tak se zase ozýváme. A co že jsme celou tu dobu dělali?? Ještě před páníčkovo  dovolenou jsme všichni navštívili paniččinu kamarádku Verunku, která bydlí u Vodňan. Ta nás vzala na samotu u lesa ke svému příteli, ale vážně, byl to velký statek kus za vesnicí, který nebyl oplocený.. páníčci čekali, že budu lítat po celém okrese, ale já je překvapila a neustále se držela v jejich blízkosti. Udělal se velký oheň a grilovalo se masíčko, prostě pohodička a já jsem rozhodně nestrádala, protože se našlo plno lidí, kteří se se mnou rádi o nějaký ten kousek podělili. Ten den jsem také prvně okusila, co to je spát ve stanu a bylo to celkem fajn - jen ráno se udělalo takové vedro, že mě páníčci vypustili ven a já si lehla vedle stanu do stínu a pokračovala ve spánku
  •  
  •  
  • Když jsme odjížděli od Verunky, stavili jsme se cestou ve Strakonicích u řeky Volyňky, na jezu Muteňáku. Bylo velké horko, tak mě páníčci chtěli zchladit, abych se jim neupekla v autě. Ale také mě chtěli odměnit za to, jaká jsem byla hodná. Páníček se mnou dováděl, stříkal na mě vodu a já jsem byla spokojená.
  •  
  •  
  •  A teď se konečně dostáváme k očekávané dovolené. Páníčci po dlouhých úvahách vybrali kemp Nový rybník u Nepomuka, který se od nás nachází zhruba 25 km, takže cestování pro mě nebylo tak úmorné. Když jsme tam přijeli, hned na vrátnici jsme dostali přednášku, že pejsci nesmějí po kempu běhat na volno, že se musí chodit venčit ven z areálu, atd.. Jak jsme se ale na vlastní oči přesvědčili, platilo to samozřejmě jen pro velké pejsky..
  • následovalo vybrání nejvhodnějšího místa pro náš stan a zároveň jeho postavení, kterého se ujal páníček. Konec konců vybral dobře, protože se nám ty 3 noci spalo královsky. Pokud jde o ty noci, tak jsem páníčky ochraňovala jak se dalo! Sotva jsem slyšela jak někdo obchází stan, začla jsem štěkat jak o život a panička mi pak musela zacpávat tlamičku, abych přestala..No jo, já jsem si v kempu hned našla novou kamarádku, též fenku zlatého retrívra Roxy, které ovšem byly už 3 roky, tudíž byla klidná a poslušná. Ráno, když většina kempařů ještě spala, pouštěly  nás paničky na volno, abychom se vyblbly. Prý to byla ale podívaná - kdo viděl hru zlaťáků, pochopí. Roxanka byla první dospělý retrívr, s kterým jsem se setkala (když neberu v úvahu cvičák), takže jsem toho musela využít a pořádně se vyblbnout. Bohužel nemáme ani jednu fotečku, kde je Roxanka zachycená..
  • S páníčkem jsem si také užívala jak se patří. Nebyl unavený z práce, tudíž měl plno elánu a neustále si se mnou hrál jako o život, jak na souši, tak ve vodě. Jojo, bylo to super! Panička ještě měla sen, že mě konečně naučí pořádně plavat, ale zase nic.. Jakmile mi voda sáhla na hřbet, utíkala jsem zpět na břeh a to na mě páníček mohl zkoušet hry jaké chtěl.. Na prochajdy jsme chodili do lesa a obcházeli celý rybník. Protože počasí nám opravdu přálo, byli jsme všichni rádi, že se můžeme schovat ve stínu stromů.
  • na fotečky z dovolené - Nového rybníku u Nepomuka se můžete podívat na zde a na fotky z Muteňáku zde
     

27. července 2009                                                                                                     Orlík

  • po delší době jdeme zase podat nějaké to hlášení. Od naší výstavy se ani moc neudálo.. Panička pomalu začla nabírat síly a my díky tomu dělaly s každým dnem delší a delší procházky. Protože páníček musel chodit do práce a panička nechtěla být sama doma, navštěvovaly jsme častěji paničky maminku a sestřičku, které mi nahrazovaly pořádné lítáníčko a běháníčko, když se panička ještě necítila na dlouhé procházky. Bylo to fajn! Ilonka  se mnou pěkně dováděla a "babička" se mnou pro změnu chodila na dlouhé procházky, na kterých jsem jí ukazovala, jak jsem čím dál poslušnější pejsek
  • 20. července jsme zajeli i s páníčkem navštívit paní veterinářku. Čekalo mě totiž přeočkování na psinku, parvovirózu a leptospirózu a také na vzteklinu. V čekárně už jsem se jak jinak nemohla paní veterinářky dočkat a tak když otevřela dveře, hned jsem se plnou parou vpřed vrhla do ordinace. Na obě injekce jsem krásně držela a paní veterinářka se divila, jak jsem hrozně klidná a poslušná. Při lepení samolepek do očkovacího průkazu se smála, že nám asi zmokl, ale když jsme jí řekli, že jsme jeli vodu a uplaval nám sud, do kterého teklo, pochopila, protože sama prý vodu také jezdí. Další obdiv patřil mně, když mi paní veterinářka řekla, že jsem moc šikovná, když jsem na kanoi hezky seděla, že ona by prý s jejími psy na vodu jet v žádném případě nemohla, protože jsou jak z divokých vajec. Také jsem se byla vážit a páníčci zjistili, že jsem se o 1,6 kg lehčí.. Takže mám asi moc pohybu. Páníčci se také ptali na rentgen kyčlí, paní veterinářka mě prošahala a říkala, že nevidí problém, protože jak jsem drobná, tak mé kyčlíky nemají zátěž, ale že i kdybychom přesto na něm trvali, není problém! Ještě se ptala u jakého klubu jsem přihlášená a z jaké jsem chovatelské stanice, zkrátka si myslela, že jsem s průkazem původu.
  • jinak od 21. do 24. července jsme byly na Orlíku (já, panička, Ilonka, "babička" a její přítel) a všichni jsme si hezky zavzpomínaly jak to všechno hrozně uteklo.. ještě před rokem jsem se tu brouzdala jako 3-měsíční štěňátko a teď už je ze mě velká holka. Bohužel v Orlíku už byly sinice, takže jsem se ani já, ani panička nekoupaly.. Panička měla jednou ze sinic vyrážku a o mě se bála, abych z toho také neměla nějakou polízanici.. zdraví je pro nás přednější, tak jsme to raději neryskovaly... alespoň jsme tedy dělaly procházky a pobívaly na čerstvém vzduchu. Také jsem se potkala se spoustou pejsků, jak malých tak velkých a zase jsem zjistila, že čím je to menší, tím je to agresivnější. Zamilovala jsem se hned 2x a to do dobrmana a saarloosova vlčáka a do mě se pro změnu zamilovala rok a půl stará holčička, která mě chodila navštěvovat a mazlit se se mnou. Páníček musel bohužel chodit do práce, takže s námi nebyl..
  • každopádně od příštího týdne má dovolenou, takže mám slíbeno, že pojedeme někam pod stan k rybníku. Panička říkala, že mě konečně naučí pořádně plavat.

 

  • na další fotečky z Orlíku se můžete podívat na rajčeti
 

6. července 2009                                                                                  Otava a má první výstava

  • ahoj, omlouváme se za mírné zpoždění. Bohužel zase nastaly komplikace.. Takže co, že jsme všechno dělali?? hned po paniččině úspěšnému dokončení studia jsme chodili na dlouhé výlety, které většinou končily někdy u vody, kde jsem si parádně zařádila.
  • 26. června mě čekal velký den. Páníčci mě naložili do auta a když mi dovolili zase vystoupit, ocitli jsme se u řeky Otavy. Dozvěděla jsem se, že prý budeme řeku sjíždět. Ta voda se mi tedy líbila, musela jsem do ní hned vlézt, akorát jsem nechápala k čemu jsou ty lodě..já bych je tedy vůbec mít nemusela. Koneckonců  jsem tam nastoupila a společně s ostatními členy posádky jsme vyrazili ku předu!! Celkem nás jelo 8 lidí a já. Cestou jsme zastavovali v kempech a potkávali se s dalšími vodáky a jejich psy. Byla to sranda, já jsem se přátelila s 5-ti měsíční fenkou Jack Russel Teriera - Ejmí a páníčci zase s jejíma páníčkama.. Zprvu jsem se na vodě bála, když vlna šplouchla do přídi lodě. To jsem se vždy přikrčila mezi nohy paničce, ale potom už se mi to líbilo a já se otočila, abych na vodu mohla koukat. Někdy, když se mi zdálo, že páníčci se v kempu zdržují už příliš dlouho, naskočila jsem sama do lodi a snažila jsem jim říct: Tak pojedeme už?? Vše bylo v pořádku do té doby, než se naše kanoj převrátila nad nebezpečným jezem. Já jsem zůstala uvězněná pod lodí, páníček mě vysvobodil a všichni jsme se snažili doplavat na břeh. Já jsem doplavala, ale paničku i páníčka bohužel proud stáhl pod jez. Páníček se zachytil o větev, ale s paničkou se voda nemazlila a nebýt ostatních duchapřítomných členů naší posádky, asi by to špatně dopadlo.. já jsem lítala po břehu jak pominutá a doufala, že vše dobře skončí! Potom paničku naložili do sanitky a 3 dny jsem ji neviděla.. Páníček mi říkal, že je v nemocnici a že vše dobře dopadne, ať se nebojim. Panička nebyla sama, kdo skončil v nemocnici - ocitl se tam ještě jeden člen naší posádky, který se ji pokusil zachránit. Díky velkému štěstí a andělíčkům strážným vše dobře dopadlo a jak panička, tak pan x jsou už z nemocnice doma a jsou v pořádku.

Panička by chtěla moc poděkovat všem, kteří se nebáli nasadit svůj vlastní život, aby ji zachránili.

  • a konečně radostná, očekávaná událost - Pošumavská výstava psů O ALÍKŮV POHÁR, místo konání: Zahorčice u Volyně. Vzhledem k paniččině zdravotnímu stavu jsme do poslední chvíle nevěděli, zda pojedeme, ale panička se rozhodla, že to zkusíme, při nejhorším odjedeme dříve. Od rána byla krásně modrá obloha, počasí tedy přálo. Přejímka byla od 8 do 9:40, my jsme se dostavili něco po čtvrt na 10. Představte si, že mě jeli podpořit nejen panička s páníčkem, ale dokonce i paniččina maminka a sestřička. Když jsme tam přijeli, bylo všude plno lidí, psů a aut. Celkem bylo na výstavu přihlášeno 72 psů, kteří byli rozděleni do kategorií: feny x psi kříženců,  feny x psi bez PP do 50 cm, feny x psi bez PP nad 50 cm, feny x psi s PP do 50 cm a feny x psi s PP nad 50 cm. Já jsem tedy byla zařazena mezi feny bez PP nad 50 cm. Jak už jsem se zmínila, počasí přálo, skoro až dost. Já a panička jsme celou dobu byly zalezlé pod deštníkem, aby na nás nesvítilo sluníčko. Když na nás přišla řada, byla jsem značně otrávená a ještě ke všemu jsem mezi množstvím psů začla být nervózní a bázlivá. Rozhodčí chtěla, abychom se všichni seřadili do kruhu a začli běhat, což mě ani paničce nedělalo problém. Pak si každého přizvala k sobě a psa si důkladně prohlédla. Koukala se na zuby a zkoumala povahu psa, to bylo vše. Panička byla zklamaná, protože v kategorii malých psů chtěli vidět vše, co pes umí a u nás nechtěli vidět vůbec nic.. Každopádně při psaní posudku nám hned rozhodčí řekla, že získáváme 2. místo, tím pádem postupujeme do boje o hlavního vítěze. Poté následovala ukázka tance se psem a soutěže: dítě a pes a maškarní rej. My jsme se soutěží neúčasnily. Poté se měli do kruhu seřadit všichni pejskové, kteří se všech kategoriích umístili na 1. až 3. místě a hlavní rozhodčí vybrala 3 absolutní vítěze výstavy. Na 1. místě se umístil krásný kříženec, na 2. místě fenka rotwailera a na 3. bulterier. I když jsme se nestali hlavním vítězem, se svým 2. místem v kategorii jsme velice spokojeni. Následovalo už předávání cen, ve kterém byl takový chaoz, že jsme nedostali vůbec kokard s 2. místem, ani medajli s 2. místem, ale pouze s poděkováním za účast. Byl nám předán diplom, posudek, medajle, a pytel se spoustou dobrůtek - 4 pytlíky granulí (Jenny se rozhodla, že je ani neochutná), 2 pytlíky zkušebních granulí od Calibry, sušené dršťky (po nich se naopak může utlouci), pytlík zkušebních granulí od Eukanuby, bůvolí kost, paštiku, granule Bono, měrku od Calibry a pletenou kočičku (dokonce ještě žije). Chtěli bychom moc poděkovat Ivetě a Iloně Urbánkové, Dáše Šinkové a její rodině za podporu.

     

  • na fotečky z Valchy se můžete podívat zde, na fotečky z Otavy se můžete podívat zde a na fotečky z výstavy se můžete podívat zde

  • doufáme, že vše zlé je už za námi a budeme se moci s vámi podělit už jen o samé dobré zážitky

     

20. června 2009

  • ahojky, tak doufám, že jste si přečetli informace na hlavní stránce. Panička tam objasňovala cože se to stalo, že jsme se skoro měsíc neozvaly.. No jo, povinnosti jsou povinnosti! Já jsem ale moc ráda, že už má tu školu hotovou, protože to bylo hrozné.. Ona pořád ležela v tich knížkách a nechtěla si se mnou ani moc hrát... Však ráno, když odcházela na to absolutorium, dala jsem jí pořádnýho hubana a celý den na ní myslela a držela jí tlapičky. Odpoledne když přijela, už to byla zase ta má panička! V ruce měla diplom a vysvědčení a říkala, že jí to dopadlo moc dobře a že získala titul DiS a byla taková cela šťastná. No a od té doby si zase pěkně hrajeme.
  • včera měl páníček fotbal a dokopnou, tak jsme se za ním vyrazili podívat. Po dlouhý době jsme si s paničkou udělaly krásnou, dlouhou procházku, při které mě fotila při západu slunce. Zkoušela na mě také různé povely a já jí poslouchala a měla velikou radost, že se mi zase naplno věnuje!
  • dnes jsem měli v plánu všichni i s páníčkem vyrazit na 3 dny na Šumavu a dělat parádní dlouhé výlety. Bohužel si nám včera páníček při fotbale poranil nohu, takže budeme muset nějaký ten den ještě počkat..
  • a také mám pro  vás novinku. Panička mě přihlásila na výstavu pejsků bez PP, která se koná 4. července v malé vesničce v jižních Čechách, kousek od Volyně. Tak na nás myslete a držte nám palečky.
 
  • na další fotečky, když jsme šli z dokopné se můžete podívat na rajčeti
   

17. května 2009

  • ahoj, tak jdeme zase podat hlášení. Dnes jsem úspěšně zakončila kurz pro pokročilé, který byl zaměřen hlavně na agility - více se dočtete v mém výcviku.
  • jinak se nic nového ani neděje, když je hezké počasí, vyrážíme s páníky na dlouhé procházky, které jsou spojené i s nějakým tím koupáníčkem. Tento týden ale bohužel pršelo, tak jsme spíš relaxovali. Snad nám počasí bude přát, abychom si užívali toho výletování..

 

  • nové fotečky můžete shlédnout na rajčeti

   

2. května 2009                                                                                                           Prašivice

  • o víkendu počasí přálo, a tak jsme využili volné chvilky. Páníčce se rozhodli, že podnikneme mini-výlet. Vypravili jsme se do sousední vesnice, kde jsme nechali naše auto a dál už pokračovali pěšky 2 km až jsme došli na Prašivici. Tam se nachází kamenná zvířátka a umělá zřícenina hradu, cesta vede lesem a tak jsme se všichni vyřádili, nejvíce samozřejmě já.
  • v lese se ještě ke všemu nacházeli tůňky, takže to bylo fakt príma. Každou chvilku jsem se koupala a páníčci měli radost, že se mi výlet líbí a nejvíce se smáli, když jsme se blížili ke kamenným zvířátkům. To jsem se totiž vždycky zastavila, otočila se na páníčky a pak začla kolem zvířátek skákat.
  • potom jsme ještě s páníčky zajeli na zmrzlinku. Výlet byl moc hezký, akorát jsem tam chytla prvního klíšťáka.
 
  • na další úžasné fotečky se můžete podívat na rajčeti
 

29. dubna 2009                                                                                             Moje 1. narozeninky

  • přinášíme po dlouhé době nové zprávy. Takže první a ta nejdůležitější je, že 23. dubna 2009 jsem oslavila své 1. narozeninky. První mi přála panička, která mi udělala výborný dortíček ze 2 pribiňáčků, tvarůžku a ještě ho trošku přisladila - mám totiž hrozně ráda sladké. Udělala piškotový základ, na něj pokladla vrstvu tvarůžku, pak dala zase piškoty, zase tvarůžek. Doprostřed zapíchla 1 salámek a celý dortík ozdobila výbornými psími sušenkami ve tvaru zvířátek, které voněly i chutnali jako sušenky bebe. No na dortíku jsem si mooooc pošmákla, nezbyl ani kousíček. Potom jsem ještě dostala kalciovou kostičku, kterou zbožňuji; konzervičku, granulky Acana, sušenky a pískací fotbalový míček. Od paniččiny maminky a sestřičky jsem dostala spoustu psích mňaminek. Druhý den za námi přijel páníček - od něj sem dostala psí klobásky a sušenky. No a když jsme dorazili domů, čekalo na mně ještě překvapení! Od paniččiny skorošvagrové a skorotchýně jsem dostala velikánskou bůvolí kostičku a velký modrý pískací míček a od paniččina skorotchána jsem dostala ještě jednu velikou bůvolí kostičku, takže mám teď velké zásoby. Panička mi také udělala hezkou prezentaci mým 1. rokem života a rodiče mi poslali krásné přáníčko
  • chtěla bych poděkovat všem, kteří si na mě vzpomněli a popřáli mi vše nejlepší. Moc jste mně potěšili
    
  • páníček v sobotu slavil svátek, a protože se sešli hned 3 Jardové, oslava proběhla ve velkém stylu.. Bylo i prasátko a pivíčko a já jsem byla pozvaná také. Když dorazila paniččina maminka a sestřička, dostala jsem od nich na uvítanou hned několik mňaminek. Potom napíchli prasátko a dali ho nad oheň. Já jsem vůbec nevěděla, co se děje, tak jsem začla štěkat a nepřetržitě jsem štěkala asi 3 minuty.. vůbec se mi nelíbilo jak se to prasátko točí. Potom když jsem ale ucítila tu vůničku.. Tajně jsem doufala, že se někdo slituje a kousek mi dá.. A hádejte kdo to nakonec byl?? přes výslovný zákaz páníčků se nakonec nade mnou oba slitovali a byli to právě oni...
  • jinak je vše při starém, chodíme s paničkou na pravidelné procházky, cestou se koupeme, nebo spíš brodíme a také samozřejmě trénujeme.
  • na fotečky z mých narozenin se můžete podívat na rajčeti
   

13. dubna 2009

  • ahojky, jdeme podat hlášení. Nic nového se u nás ani neudálo. Chodíme na pravidelné procházky, ale jak je to horko, ani se mi nikam daleko nechce..Když najdu po cestě vodičku, hned do ní musím vlézt, ale jen se brodím. Na to koupání si počkám až na páníky, aby do hloubky šli pěkně se mnou. Jinak mě panička neustále zkouší jestli poslechnu na přivolání, odložení, chůzi u nohy.. Však vy ostatní pesani, to určitě moc dobře znáte.
  • Velikonoce jsme strávili ve Volenicích u paniččiny maminky a sestřičky. V neděli po cvičáku jsme se přesunuli na chalupu, kde byla grilovačka. Jen si ale nemyslete, páníčci na mě byli příšní a nic mi nedali, takže jsem čekala až se nikdo nebude koukat a olízala jsem alespoň talíře... Ale musím se vám přiznat, že se stejně našli "dobré" duše, které mě ve štychu nenechaly. Také se mi podařilo parádně si ušpinit levou půlku čuminy od smoly, když jsem se pokoušela podhrabat jeden krásný stromeček.. Jsem zvědavá, jak to ze mně páníčci budou dávat dolů.
  • A dnes jsme s páníky podnikli procházku ke koupališti.. nejdřív jsem se proběhla po fotbalovém hřišti a pak jsme letěla rovnou k vodičce. To bylo ale žůžo.. tradičně jsem se brodila a užívala si to. Večer se mnou šla na procházku Ilonka a to bych nebyla já, abych nevyvedla nějakou koninu.. Uviděla jsem zajíčka, tak je jasné, že jsem ho musela trošku prohnat, ne? Prý jsem kličkovala úplně stejně jako ten zajíc. Ilonka měla hrozný strach, že uteču a už se nevrátím, ale já jsem si to uvědomila a po chvíli jsem se vrátila.
 
  • na ostatní povedené Velikonoční fotečky se můžete podívat na rajčeti
   

8. dubna 2009

  • tak se po delší době zase hlásíme. Panička se moc omlouvá za zpoždění, ale měla zkouškové a moc času na zbyt nebylo.. a co jsme za celou tu dobu dělali? takže především jsme trénovali poslušnost - přivolání, chůzi u nohy bez vodítka, odložení. Zbytek už ovládám celkem slušně. Na aportík nám bohužel nezbýval čas, takže teď se do něj zase dáme a snad to dopilujeme:) Paní instruktorka ze cvičáku shlédla video a dala nám pár malých rad na zlepšení, takže už víme jak to dělat, aby to bylo správně.
  • chodili jsme spíše na kratší procházky, ale o to fyzicky náročnější. Panička chtěla, abych se jí držela u nohy a když jsem náhodou někam odběhla, panička se rozeběhla pryč a já si musela pěkně máknout, aby mi neutekla někam do zaječích. Když je řeč o těch zaječích, tak jsem stihla prohnat jednoho zajíčka a taky pár srneček. Naštěstí jsem vychovaný pes, takže jsem paničku poslechla na přivolání a utíkala zpátky.
  • jeden den jsem také paničce připravala hezké překvapení - utekla jsem ze dvora a když jsem se nevracela a nereagovala, panička se šla po mně podívat.. a hádejte kde mě našla?? v hromadě hnoji... Teď už se tomu smějeme, ale v tu chvíli nebylo do smíchu ani jedné. Nejdříve paničce, když mě viděla a poté mně, když mě vehementně drhla ve vaně šampónem.. No co, pořádná očista jednou za čas musí být.
  • dnes jsme vyrazili i s páníčkem na procházku k rybníčku Pleskovci. Hezky jsem se proběhla, okoštovala vodičku a poté běžela navštívit skorosouseda Rexíčka - německého boxera. Představte si, že ze mně panička za tu cestu sebrala 3 klíšťata -naštěstí jen lezoucí. Když jsme přišli domů, pročesala mě ještě kartáčem, tak doufáme, že se žádná potvora nepřisála..
 
  • na ostatní povedené fotečky z dnešní procházky se můžete podívat na rajčeti
         

24. března 2009

  • přinášíme nové zprávy. Nejprve musíme ohlásit, že včera tomu bylo již 11 měsíců, kdy mě maminka porodila.
  • páníčci si nedávno začli libovat, že jim začínám konečně naplno vracet jejich píli mě něco naučit.. říkala jsem si totiž, že by bylo na čase, abych už je přestala trápit a tak, když jsme jednoho dne na procházce potkali 2 pejsky, kupodivu jsem ihned poslechla páníčky na přivolání, no kdybych věděla, jakou z toho budou mít radost, zkusila bych to už dřív. Také jsem si z procházky přinesla první klíště, díkybohu ho panička objevila včas, takže nebylo ještě přisáté. Ale ihned jsem preventivně vyfasovala Exspot, už dvojnásobnou dávku.. no jo, už nejsem žádné malé štěndo, ale velká slečna.
  • jinak minulý víkend se bohužel cvičák nekonal, protože naše instruktorka chytila chřipku.. nicméně jsme s páníčky nelenili a trénovali sami - odložení, chůzi u nohy bez vodítka a chůzi na vodítku - přendavání vodítka z jedné ruky do druhé a s tím i přendavání mé maličkosti. Panička valila oči a říkala, jestli se mi náhodou něco nestalo, že je ze mě najednou tak vzorný pes. No měli ze mně oba velikánskou radost! Jo a ještě bych málem zapomněla, že už také dokonale ovládám povel "dej pac".
  • v sobotu, když byl nádherný slunečný den, podnikli jsme procházku z Volenic do Štěchovic zadními cestami. Cestička kousek vedla podél říčky Kolčavy, tak jsem se rozhodla, že letos zkusím poprvé okoštovat vodičku, no líbila se mi moc! Ale jen jsem se v ní tradičně brodila.. Paničce to ale nevadilo, protože měla strach, abych z toho zase nemarodila.. Už v prosinci se mi totiž říčka Kolčava stala osudnou.
 
  • na další fotečky z parádní sobotní procházky se můžete podívat na rajčeti
     

6. března 2009

  • ahoj, jdeme podat zase nějaké zpravodajství. Sníh už se nám pomalu rozpustil a všude je bahýnko a vodička, takže jsem ve svém živlu. Po každé procházce mě čeká vana, aby mě páníčci vůbec mohli pustit domů.
  • jinak si mě teď páníčci pěkně vzali do parády a poctivě jsme začli trénovat! Prý mě ale musí moc pochválit, protože jsem moooooc šikovná. Chůze na vodítku už je zase OK a dokonale zvládám povely sedni, lehni, ke mně (zatím v nerušivém prostředí), zůstaň, volno, pojď, fuj, vztyk. A aby toho nebylo málo, tak si páníčci umanuli, že budeme teď aportovat.. koupili mi takový zelený srandovní váleček "dummy" a chtějí po mně, abych jim ho nosila.. Se asi zbláznili, ne? Nejdřív jsem si s ním dělala co jsem chtěla, tak se panička naštvala a připla mě na takové strašně dlouhé vodítko.. To mě tedy smích přešel, protože když jsem se s dummýkem nevracela, panička mě jednoduše násilím přitáhla! To mě znechutilo tak, že už mě potom nebavilo ani pro dummýk chodit. Tak to páníčci vzdali a pak mi jen náhodou zkusili hodit dummýk na louce, když jsem byla na volno. Jak jsem ho zbejstřila, rozběhla jsem se za ním a pak světe div se, přinesla jsem ho paničce k nohám. Řeknu vám, ta ze mě byla vykulená a páníček, který náhodou vše natáčel taky!! Mám prý od páníčků velkou pochvalu.
  • také se rozhodli naučit mě podej pac, chvilkama mi to jde, chvilkama ne, ale časem se to poddá.
  • jednou na procházce jsem potkala strašně velkého psa - leonbergera a chtěla jsem si s ním hrát.. On byl chudák na vodítku a já na volno. Samozřejmě jsem za ním hned pelášila a paničku jsem vůbec neposlechla.. Ale já za to fakt nemůžu, že jakmile vidím pesana, musím za ním hned běžet a v tu chvíli vůbec neregistruju, že mě panička volá..
  • ještě bychom s paničkou moc chtěli poděkovat páníčkovi Jarouškovi, že s námi aportík poctivě trénoval, pomáhal nám a pak vše i zdokumentoval. Na video, jak krásně nesu aport se můžete podívat na hlavní stránce
  • pozítří začínám navštěvovat cvičák - kurz pro pokročilé, takže sledujte sekci Můj výcvik, protože tam panička určitě brzy přidá nějaké novinky
  • na další fotečky se můžete podívat na rajčeti

   

25. února 2009

  • tak se zase hlásíme. Sníh zatím drží, celý minulý týden padal, ale teď začíná pomalu tát.. No, páníčci nelenili a poprvé za mého života si vzali na nohy takové srandovní dřevěné klacíky a běhali přede mnou. No mě se to tak líbilo! Dokonce ani stopu jsem jim prý neničila. Udělali jsme malý okruh za vesnicí, ale řenu vám, že zničení jsme byli všichni.
  • předevčírem to to bylo již 10 měsíců, co jsem se narodila
  • taky jsem se poprvé v životě setkala s živou myškou. To si s paničkou takhle jdeme na procházce a najednou vidím něco malinkého, šedivého jak to běží přes cestičku. Už jsem tedy viděla něco podobného, to se ale nehýbalo a hrála si s tím Abbynka (umělá myš) , tohle ale bylo o hodně zajímavější. Schovávalo se to přede mnou do sněhu.. Já jsem to vyhrabala a hrála si s tim. Myšičce se nic nestalo, schovávala se pode mnou, ale jen do té doby, než panička zjistila co to opravdu je.. Potom začla křičet, že je to fuj, já jsem vůbec nechápala co vyvádí, vždyť to byla taková sranda!! Potom přiběhl Míša a udělal něco strašného! Sežral jí! Já jsem to ale vůbec nepochopila a pořád jsem běhala a hledala tu mou malou kamarádku, až mi potom panička vysvětlila, co se to vlastně stalo...
  • jinak u nás taky chodily maškary. Byla jsem zrovna s paníčkama venku, když jsem je zahlídla. No vůbec se mi nelíbily a jak se přibližovaly, začla jsem hrozně vyvádět a frkat. Pak paničku vzaly a položily na nosítka a já jsem chtěla hrozně za ní, abych jí pomohla. Páníček mě nemohl ani udržet...Nakonec vše dobře dopadlo, panička se mi vrátila a já byla zase spokojená.
  • taky se teď panička snaží mě dostat zase zpět do formy - hlavně ta chůze na vodítku. Když jsem se totiž hárala, panička chtěla, abych chodila před ní - aby měla neustále na očích moje pozadí a mě to bohužel zůstalo. Moc se ale snažím, a panička mě moc chválí! Jo a vlastně už příští týden začínáme 8. března chodit na cvičák na kurz pro pokročilé. Už se moc těším, až uvidím zase všechny moje kamarády.
 
       

15. února 2009                                                                                           Zdebořické skalisko

  • přinášíme nové zprávy. S páníčkama je teď pořádná sranda! Když už konečně můžu běhat na volno, užíváme si  pořádných vycházek. Sníh se nám moc líbí, tak proč si ho trošku neužít, ne?
  • včera na Valentýna jsem od rána věděla, že určitě pojedeme někam na výlet. Páníčci totiž pořád pobíhali po domě a něco sháněli.. a po obědě to opravdu přišlo, všichni jsme se před cestou ještě pořádně najedli a potom už jsme nasedali do autíčka a jeli na výlet. Mě samozřejmě nikdo neřekl kam jedeme, tak jsem jenom čekala až zastavíme a sama to uvidim..   Když jsem vylezla z auta, ocitla jsem se někde na návsi, kde jsem opravdu nikdy nebyla.. Páníčci říkali, že jsme ve Zdebořicích a že se půjdeme podívat na místní Zdebořické skalisko. No já měla takovou radost! Všude bylo plno sněhu a já jsem se mohla nespoutaně prohánět, to bylo opravdu něco pro mě! Šli jsme kousek za ves a potom už jsme si to štrádovali krásnou zasněženou přírodou. Cestou jsme potkávali dokonce i běžkaře a sem tam i nějaké to psisko.
  • cílem naší cesty bylo Zdebořické skalisko, od kuď je za jasného počasí vidět Gross Arber, Svatobor, Temelín, Poledník a Zelená hora u Nepomuka. Než jsme se tam ale dostali, obloha se bohužel trošku zatáhla a my viděli tedy jen Gross Arber a Svatobor. I přesto to byl moc hezký pohled a hlavně pro nás všechny krásný výlet.
 
  • na další moc hezké fotečky z výletu na Zdebořické skalisko se můžete podívat na rajčeti

       

11. února 2009

  • tak jsme neodolaly a když napadla taková hora sněhu, musíme se podělit o nové zážitky
  • nejdříve bychom vám chtěly sdělit, že máme konečně období psího obtěžování za sebou. Trošku tedy ještě špiním, ale už nejsem pro pesany zajímavá a zbytečně za mnou neběhají, což je dobře. Proto se panička rozhodla, že mě dnes, když napadlo tolik sněhu a já ho mám tak ráda, zkusí pustit z vodítka. Vzala mi s sebou uzlík a piškotky a jako na potvoru se mnou museli vyrazit i Míša a sousedův Max. Měli před námi slušný náskok, tak se panička rozhodla, že to zkusí a pustí mě z vodítka. No, nejdřív jsem vůbec netušila, že už jsem volná a pořád seděla. Potom jsem ale zaregistrovala, že panička jde pořád dopředu a mě nic netahá,.. vyrazila jsem kupředu o 106. V čumáčku jsem měla uzlík a utíkala jsem za svými kamarády. Míšu ale raplo a buď mě chtěl ještě dodatečně znásilnit nebo se prostě prát a začal za mnou uhánět  a potom mě povalil do sněhu... To už na mě ale panička volala a já jsem si řekla, že by bylo dobré přiběhnout a k jejímu úžasu jsem ji poslechla - nevím kdo byl vyvalenější víc, jestli já a nebo ona. Pro jistotu mě vzala na vodítko a Míša někam utekl a šel s námi už jenom Max a ten je neškodný. Tak se panička rozhodla, že mě pustí znovu. Sníh se mi moc líbil a panička mě pořád testovala, jestli přiběhnu na zavolání a já protože jsem moc šikovná, jsem ji vždy poslechla! Někdy jsem tedy trošk otálela, ale nakonec jsem poslechla a panička ze mě měla obrovskou radost, protože se prý upřímně docela obávala okamžiku, kdy mě pustí poprvé po 3 týdnech z vodítka. Prý si myslela, že vezmu do zaječí a už se nikdy nevrátím. Nechápu jak si to mohla myslet, vždyť já bych jí za nic na světě neopustila!
  • tady máte krátké video z procházky
  • a ještě pár nových foteček na rajčeti
 

8. února 2009

  • ahoj, tak se zase ozýváme. Nejdříve začnu tím, že jsem 30. ledna  měla svůj první svátek a chtěla bych moc poděkovat všem, kteří si na mě vzpomněli.  Moc mě to potěšilo!
  • jinak je teď u nás pořád sranda, chlapi za mnou běhají až ze sousedních vesnic a páníčci se z toho můžou zbláznit! V úterý jsme byly s paničkou na poslední klidné procházce a stály jsme zrovna v půlce louky, když se najednou okolo nás vyrojili 3 psi + Míša a opravdu na mě šli. Já jsem z toho byla pořádně vyjevená a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat! Za to panička si zachovala klidnou hlavu, pořád okolo mě kopala a uháněla se mnou k nejbližšímu lesu pro klacek. Jakmile měla klacek v ruce, psi už si zachovali trošku odstup, ale stejně mě pořád musela kontrolovat.
  • od té doby už nemáme pokoj, a jakmile vytáhneme paty z domu, máme to okolo sebe nanovo! Panička už je ale řádně vyzbrojená dědečkovo holí a brání mě o 106. Mezitím se u nás na dvoře zabydlel jeden kokršpaněl ze sousední vesnice a vůbec nechtěl odejít. No řeknu vám na rovinu, chlap je to pěknej, mě se tedy moc líbí, ale páníčkům ne... Dneska už to asi psychicky nevydržel a odešel domů, protože u nás už tedy není. Je to škoda.
  • ve čtvrtek jsme s paničkou odjely do Volenic a tam vůbec žádní pejskové nebyli. Všichni byli zavření a mě bylo moc veliký smutno. Panička a její maminka se sestřičkou se mi to ale snažily vynahradit a pořád si se mnou hrály. Výhodou ale bylo, že jsme mohly jít na dlouhou procházku a nikdo nás nestopoval. No, stejně mě ale radši panička z vodítka nepouštěla. Už mě má totiž přečtenou a ví, že bych se toho ženicha vypravila hledat sama.
     

26. ledna 2009                                                                                                 Moje první hárání

  • tak jdeme zase podat hlášení. Nejdřív se vám musím pochlubit, že už se ze mě stala velká holka a že jsem se 20. ledna začla poprvé hárat. Řeknu vám, že jsem nejdřív vůbec netušila co se to se mnou děje a byla pořádně zmatená! Paničku jsem vůbec neposlouchala a jednoho rána díky mně měla skvělou rozcvičku po naší malé vesničce. Vůbec jsem totiž nereagovala a schválně před ní utíkala a ona se jenom modlila, aby nepřiběhl nějaký pesan a neobšťastnil mě. Bohužel pro mě a díkybohu pro paničku se tak nestalo.
  • jinak od té doby se mě panička bojí pouštět z vodítka, takže teď zažívám docela muka. Odpoledne když jdeme daleko za ves, udělam na paničku ty svá očka, ona neodolá a já už se vesele proháním po poli. Jsem totiž vděčná, že se můžu proběhnout, tak jí i poslouchám!
  • pesani na mě zatím nejdou, ale prý je to jen otázka času! Já už si ale začínám pečlivě svého ženicha vybírat a tahám paničku ke každým vratům. Taky jsem dostala takové skvělé kalhotky, to prý abych neznečišťovala své okolí.. Nejdřív mi docela vadily a pořád jsem si je sundavala, ale teď už jsem si docela zvykla!
  • o víkendu jsem se byla po dlouhé době podívat za paničky maminkou a sestřičkou ve Volenicích, tak to byla trošku změna! Abbynka na mě trošku žárlila, že už jsem velká holka! Ona je totiž vykastrovaná, tak jí to bylo asi líto a pořád na mě útočila!
  • a 23. ledna tomu bylo již 9 měsíců, co jsem se narodila.
  • další fotečky si můžete prohlédnout na rajčeti
   

15. ledna 2009

  • tak se zase po delší době ozýváme. Užívám si sněhu a ledu a je mi fajn. Páníčky ani mrazivé počasí neodradilo a chodili jsme pořád ven. Od Vánoc si s sebou neustále nosím přetahovadlo a to je potom teprve venku sranda! Panička mi ho hází, já pro něj běhám, někdy ho donesu zpět, ale spíš si ho nechávám pro sebe.
  • jinak se vám musím přiznat, že v poslední době na mě puberta dosti zaútočila a já jsem páníčkům z pokojíčku udělala málem kůlničku na dříví.. nejdříve jsem se pustila znovu do koberce. Jednoho dne jsem objevila pásky a to potom bylo.. nejvíc se mi líbíl paniččin takový blejskavý s korálkama, to jsem to potom roznesla po celém pokoji a ty třpytky nejdou doteď ani z koberce sundat.. něco jsem taky spapala a zbytek ponechala na místě činu. Aby toho nebylo málo, pustila jsem se do nového přehozu přes postel a vzala jsem s tím i trošku povlaku od peřiny. No páníčci se na mě hodně zlobili a snad poprvé jsem dostala od obou na zadek. Byla jsem potom jako beránek, od té doby i prý hezky poslouchám.
  • jinak sníh a led už pomalu taje, tak si ty poslední zbyzky snažím užít co to jde, bůhví kdy nám zase znovu napadne

  • fotečky ze zimních radovánek najdete na rajčeti

 

4. ledna 2009                                                                                                          Psí pochod

  • dne 28. prosince 2008 jsme se poprvé přidali k paní cvičitelce Krásné a jejím žákům a vydali se všichni společně na pochod, který začínal v Horažďovicích. Tentokrát dokonce ani páníček Jaroušek nezklamal a vydal se s námi . Také Ilonka se rozhodla, že si pochod nenechá ujít a vypravila se též s námi  - musíme jí moc poděkovat, protože po celou dobu vše  pečlivě dokumentovala a nakonec jsme zjistili, že chudinka sama není ani na jedné fotce .
  • celkem se nás sešlo asi 12 pejsků, nejvíce převládali něměčtí ovčáci.. dokonce jsem se shledala s kamarády ze cvičáku - s Meggi a Chicem - měla jsem z toho obrovskou radost, že je zase vidím .  Pořádně jsem se a když jsme se vrátili, spala jsem jako zabitá .
  • na pochodu jsme si procvičili chůzi na vodítku, přivolání, základní povely a potom jsme zkoušeli chůzi u nohy bez vodítka, což v našem případě vypadalo dosti chaoticky. Bylo to fajn, akorát chudák Chico utekl do lesa, když po něm vystartoval jeden z německých ovčáků a on se k smrti vyděsil .
  • jinak jsem teď poznala úžasnou věc - zamrzelej rybník. Páníčci chodí bruslit, takže chodím s nimi a pořád za nimi běhám a ono to tak hezky klouže - je to prostě sranda.

  • fotečky z pochodu najdete na rajčeti

 
 

   

26. prosince 2008                                                                                      Moje první Vánoce

 konečně nastal den, kdy všechny dětičky dopapaly svůj adventní kalendář a očekávaly příchod Ježíška, ano nastal Štědrý den , pro mě úplně první v mém   životě . Když panička začala běhat kolem stromečku a nandavala na něj různé ozdobičky, moc mě to nezajímalo.. Večer se ale začlo dít něco divného.. Všechny holky se nastrojily a moc jim to slušelo, pak se podávala slavnostní večeře. Páníček bohužel nestihl z Německa přijet, takže na mé první Vánoce chyběl . Po večeři jsme se všichni přesunuly do obýváku a pod stromečkem už čekala hromada dárků  - pro každého něco . Musím se pochlubit, že jsem toho dostala spoustu! Od paničky velkou žlutou pískací kost, konzervu Calibra a sadu 3 víček na konzervy + speciální lžíci. Od Ilonky jsem dostala velkou žvýkací bůvolí kost       a od paniččiny maminky sadu 10-ti bůvolích kostiček, adventní kalendář určený speciálně pejskům, balíček sušenek a balíček sušených, hovězích plátků  - no musela jsem být asi mooooooc hodná . musím se vám také pochlubit, že v nestřeženém okamžiku jsem stihla sežrat všechno vánoční cukroví, které bylo zrovna v tu chvíli připravené na tácu v obýváku  na stole... Páníček dorazil na první svátek vánoční a hrozně se tomu cukroví smál a já byla hrozně šťastná, že ho vidím . Dáreček pro mě nechal doma v Tužicích, abych tam prý taky něco měla.
jak jsem teď s paničkou ve Volenicích, mám tu prima kamarádku Holly - labradorský retrívr. Pravidelně se potkáváme na procházkách a já si s ní můžu hezky hrát - je to fajn.
jinak pozítří vyrážím s paničkou, páníčkem a Ilonkou na velký pochod pejsků, který organizuje paní cvičitelka Krásná . Už se moc těším na ostatní pejsky a na to jak si parádně ten den užiju. Pochod začíná v Horažďovicích, jde se na Svatou Annu a pak se vracíme zpět.

 

23. prosince 2008

  • ve všech domácnostech jistě vrcholí vánoční přípravy, i přesto jsme se rozhodli napsat alespoň pár řádečků. Předevčírem jsme se s paničkou přesunuly do Volenic k paniččině mamince a sestřičce, páníček nám totiž zase odcestoval do Německa, tak aby jsme nebyly tak osamělé. Zítra už nastane den D, o kterém panička neustále mluví, tak jsem zvědavá.
  • dnes je to již 8 měsíců, co jsem vykoukla do psího života
  • jinak nám zase nedávno napadl sníh, tak jsem si ho pořádně užila, s paničkou jsme se koulovaly a byla fakt sranda! Škoda jen, že už je ta krásná bílá pokrývka zase pryč... Ale kdo ví, třeba nám zase co nevidět napadne.
  • dnes jsem pomáhala s úklidem, Ilonka luxovala a mě se ten přístroj tak zalíbil, že jsem neustále skákala proti němu a štěkala na něj. Panička říkala, že se diví, že si nikdo ze sousedů nepříšel stěžovat, protože to byl docela kravál.
  • jinak ještě jednou přeji všem Veselé Vánoce, hodně dárečků pod stromečkem a pro někoho i pevné nervy

  • na fotečky ze sněhového dovádění se můžete podívat na rajčeti

     

16. prosince 2008                                                                      Poprvé nemocná

  • tak se zase hlásíme. Představte si, že jsem byla nemocná..  Koncem listopadu jsem totiž skočila do rybníka, bylo -5°C, což voda mi nevadila, ale když jsem vylezla ven, srst mi ihned zrmrzla.. I když jsme šli ihned domů a páníčci mě zahřívali, očividně to nepomohlo a já jsem z toho byla nemocná .Po prohlídce veterinářem mi byla zjištěna teplota a zvětšené uzliny, tudíž mi byla nasazena antibiotika - nejdřív 2x injekci, potom prášky. Teď už jsem zase fit a všude ukazuji ty své čertíky v očičkách.
  • měla jsem zakázané i dlouhé procházky a po léčbě mi bylo nakázáno, že se mám šetřit... ale znáte přeci zlatého retrívra.. už jste viděli, aby se šetřil?.. lítám jak blázen, prostě si chci vynahradit ty proležené dny doma..
  • s paničkou jsme začli opět trénovat, když jsem byla nemocná, nic po mě nechtěla a já mám teď o to větší chuť dělat jí radost a ukazovat, že jsem nic nezapomněla. Raději bych tedy lítala, ale co bych pro paničku neudělala.
  • také jsem se seznámila s divokou zvěří.. se srnkami jsem se tedy setkala už dřív a pěkně je prohnala (když na mě panička zavolala, běžela jsem hned k ní), ale poprvé v životě jsem viděla bažanta a lišku - oboje mrtvé. Skorosoused je myslivec a měl kousek u cesty pověšenou čerstvě střelenou lišku a já jak jsem ji viděla, hned jsem k ní běžela, očuchala ji a začla štěkat - lovecké geny se ozvaly.
  • jinak za chvilku budou vánoce, takže bych ráda všem popřála hezké svátky vánoční, hodně dárků pod stromečkem a šťastný nový rok

  • na fotečky "jak stůňu" se můžete podívat na rajčeti

     

30. listopadu 2008                                                                   Můj první sníh

  • po delší době se zase ozýváme. Páníček se nám konečně vrátil, takže jsme zase všichni pěkně pohromadě. Během té doby, co byl pryč se mi po něm stýskalo, a tak když jednou v noci otevřel dveře a vešel do pokoje, mohla jsem se radostí zbláznit. Zároveň jsem ho ale nechtěla pustit za paničkou do postýlky, a tak, když jsem se nemohla rozvalit přes jeho celou půlku, lehla jsem si alespoň mezi ně, aby k sobě nemohli.
  • a málem jsem zapomněla, že 23. listopadu to bylo již 7 měsíců, co jsem na světě
  • jinak jsem také poprvé v životě viděla sníh. Hrozně jsem se divila, co to létá z nebe a skákala jsem po tom.. bylo to hrozně zvláštní, protože pokaždé když jsem to chytila, rozpustilo se mi to na čumáčku nebo v tlamičce. Když moje oblíbená travička a oranice zmizely pod tou sněhovou pokrývkou, vrtala jsem se v ní tak dlouho, až se vše zase objevilo. Teď už je to ale zase pryč, tak jsem z toho celá paf.. Bůh ví, kdy se to zase objeví.
  • dnes jsme úspěšně zakončily cvičák, kde jsme se učily základní poslušnost. Panička mě moc chválila, dostala jsem na památku medaily a panička říkala, že v únoru budeme pokračovat s dalšími povely a zaměřením na agility. Zatím jsem se naučila: sedni, lehni, zůstaň, ke mně, pojď, fuj, volno, přivolání, chůzi na vodítku a pár povelů z agility: nahoru, skrz, hop, tunel.

  • na další fotky se můžete podívat na rajčeti

   

18. listopadu 2008

  • tak se zase jdeme podělit o pár zážitků. V první řadě se musím pochlubit, že už jsem asi dostala rozum (panička klepe na dřevo) a přestala jsem cupovat koberec, tak doufejme, že mi to vydrží.
  • v sobotu dopoledne mě panička vzala na 3 dny na návštěvu do Volenic a musím vám říct, že se mi tam moc líbilo! V sobotu jsme šli na procházku s Českým fouskem Omarem, kterému jsem se líbila tak moc, až mě chtěl znásilnit, já jako správná ženská jsem mu ale dala dost jasně na jevo, že o to zájem nemám. Při té procházce jsem se poprvé setkala s koněm a byla jsem z něj vyjevená.. když se začal rozčilovat a řechtal, chvílemi jsem se ho i bála a schovávala se za paničku, to byl v ohradě.
  • v neděli dopoledne jsme vyrazily na cvičák a odpoledne jsem se dokonce podívala do města - Strakonice. Panička prý byla hodně zvědavá, jak zvládnu provoz, když na něj nejsem zvyklá, ale zase jsem ji překvapila a byla v tu chvíli snad nejposlušnější pejsek na světě. Držela jsem se u nohy a dokonce když jsem byla puštěná na volno, uposlechla jsem ihned na zavolání, když přede mnou stáli 3 pejsci a já si s nimi chtěla očividně hrát a taky když jsem chtěla skočit do řeky Otavy.
  • no a v pondělí jsme si s paničkou udělaly skvělou procházku po okolí Volenic. Došly jsme k obydlenému mlýnu a pak už si to podél říčky Kolčavy štrádovaly přes louky a lesy až jsme dorazily do sousední vesnice Štěchovice. Já jako správný retrívr jsem vodě neodolala a taky jsem chtěla chytit divoké kačeny - to se mi ale naštěstí nepovedlo.
  • návštěva ve Volenicích byla skvělá! Paničky sestřička i maminka na mě byly moc hodné a pořád mě hladily, hrály si se mnou a dávaly mi samé dobrůtky. Dokonce i s Abbynkou jsme se docela zkamarádily. Děkuji všem za hezký výlet, vaše Jennynka

  • fotky z mini výletu po Volenicku najdete na rajčeti

 

12. listopadu 2008

  • tak se zase hlásíme. Jsme teď s paničkou sami doma, páníček odjel na týden pryč a já se musím přiznat, je mi po něm docela smutno. Lehám si do jeho postýlky a pořád na paničku koukam tima svýma kukadýlkama.. Taky když mu píše sms, strkám čumáček na mobil, tak doufám, že ho ode mě aspoň pozdravuje
  • jinak každý den chodíme na hodinovou procházku hned když přijde panička ze školy. Koupila mi létající talíř určený speciálně psům a já s ním teď lítám jako pominutá a ani ho nechci paničce vracet.., hodně se mi líbí:) Cvičíme s ním povel sedni, protože dokuď si nesednu, panička mi ten talíř nehodí a můžu vám říct, že to hodně funguje - takových zlepšováků by se mělo vymyslet víc
  • už jsem také vyzkoušela ty nové kšíry do auta - nejdříve jsem byla z toho celkem vyjevená, že jsem upnutá na jednom místě ale potom mi to už nějak nevadilo. Celou cestu jsem prospala.
  • a abych se jenom nechválila, tak na sebe musím prozradit, že mě to okusování koberce začlo bavit ještě víc a tak každý den chystám paničce překvapení.. jenom mi přijde divné, že už mě panička nevítá, ale místo toho na mě křičí co jsem to zase udělala... No v pátek prý pojedeme na výlet do Volenic, ale budeme tam až do pondělí, tak jsem na to zvědavá, protože jsem tam zatím nocovala jen jednou a to byla jen jediná noc.

  • na další fotečky, kde Jenny řádí s talířem a je na cvičáku se můžete podívat na rajčeti

   

5. listopadu 2008

  • ahoj, tak se zase ozýváme. Pravidelně chodíme s paničkou cvičit a na tu aktualizaci nějak nezbývá čas, bohužel.. Máme za sebou 6. hodinu výcviku a už se nám to pomalu začíná krátit. Člověk se ani nenaděje nebo spíš pes a je to fuč...
  • už mi dorazily taky slíbené dárečky k narozeninkám - kšíry do auta, zatím jsem s nimi ještě necestovala, ale když mi je páníčci nasadily, byla jsem z toho prej docela paf. Nový obojek se mi moc líbí! Je fialový a po celé délce má reflexní kosti, které ve tmě opravdu krásně svítí. No a nakonec jsem dostala ještě dárek, o kterém jsem ani netušila.. páníčci mi ještě k tomu všemu přihodily cestovní misku, do které se může dát jak voda, tak granulky a je snadno uskladnitelná. Zapne se totiž na zip a je z toho malá taštička s karabinkou, to jsou ale vymoženosti, co?
  • jinak fotbal už skončil, takže s paničkou už páníčka pozorovat nechodíme. Za to ale každý den chodíme stejně do té vesničky na procházku, takže to vyjde na stejno, ale nemůžu koukat na fotbal. Snažíme se procvičovat všechny povely a příkazy, které se učíme na cvičáku - více se dočtete v sekci Můj výcvik
  • jo a taky se vám musím pochlubit, že se ze mě stává pěkná rošťanda.. říká se, že když se proderou na povrch druhé zoubky, pejsci přestávají okusovat věci a tak, ale u mě je přímo naopak! Když jsem byla malá, bylo to celkem OK a teď poslední dobou jsem si oblíbila kousání koberce! Prostě se mi nelíbí, že páníčci odejdou do školy a do práce a já jsem sama doma, tak abych se nenudila, okusuji koberec - hodně mě to baví, ale páníčci z toho na větvi moc nejsou!

  • další fotečky ze cvičáku a z návštěvy ve Volenicích najdete na rajčeti

         

28. října 2008

  • tak se opět hlásíme.  Dne 23. října jsem oslavila již první půlrok svého psího života, dostala jsem dobrou konzervičku a taky prý ještě dodatečně dostanu nový reflexní obojek a kšíry do auta.
  • jinak s paničkou trénujeme o 106, máme za sebou již pátou hodinu cvičáku, takže jsme přesně v půlce.. utíká to jako voda. Už teď vám můžu říct, že mě to dost nadchlo a že jsme se s paničkou rozhodly, že budeme ve výcviku pokračovat a zúčastníme se tedy dalšího kurzu, který bude také hodně zaměřen na agility - samozřejmě mi bude přizpůsoben, protože jsem vlastně ještě psí miminko a nemůžu skákat..
  • s paničkou jsme se také v neděli pěšky vypravily na procházku - šly jsme se podívat na páníčkův fotbal a bylo to celkem fajn a v sobotu jsme vlastně udělali hromadnou procházku na rybník Pleskovec
  • dnes jsme byli opět na výlovu - hodně jsem pomáhala s lovením, byla to fakt sranda. Kdyby jste viděli, jak jsem taky potom vypadala, to už taková sranda nebyla! Panička mě totiž pak musela odnést do vany a celou mě vykoupat. Bohužel i šampónkem, který už mi tak po vůli nebyl.

  • další fotečky z procházky na rybník Pleskovec najdete zde; fotky z výlovu, cvičáku a fotbalu najdete zde

 

21. října 2008

  • jdeme se zase podělit o zážitky. Přes týden jsme s paničkou trénovaly a o víkendu byl kousek za naší vesničkou výlov, kde jsem nesměla chybět. V létě se mi do vody moc nechtělo, ale teď se mi to mooc zalíbilo! Vlítla jsem tam, ale páníčci mi vynadali, jestli jsem se nezbláznila, že už je to moc studený a že bych taky mohla nastydnout.
  • v neděli na cvičáku jsem byla ještě malinko dotčená, tak jsem dávala paničce co proto..
  • jinak je všechno při starém, jenom musím pochválit páníčka, že se mnou také začal chodit na procházky. A málem bych vám zapomněla říct, že jsem se opět zamilovala - tentokrát do bernardýna Bena a pokaždé když mi dají páníčci volnou ruku, hned za ním utíkám.. Vždyť to znáte, láska je láska

 

  • na fotečky se můžete podívat na rajčeti

   

15. října 2008

  • tak se zase ozýváme. Věnujeme se teď s paničkou hlavně výcviku a na webovky nám nezbývá tolik času.. No musím se vám pochlubit, že jsem udělala veliký pokrok. Už umím paničku dokonale najít, kdykoliv se mi schová, hned jí začnu zběsile hledat a taky jí najdu. Začínáme také podle rad paní cvičitelky trénovat přivolání. Na tom ale také není nic složitého a já opět vše zvládám na jedničku.
  • jinak se ani nic zajímavého neděje.. Dnes mě akorát panička musela vykoupat, protože když jsem přišla z venku, nebyla jsem zlatý retrívr, ale spíš černý retrívr! A v neděli jsme vyrazili s paničkou pěšky na fotbal, musíme se také přeci podívat jak to ten páníček válí, ne? Musím vám říct, že mě tedy ten fotbal docela zajímal.

  • na fotečky se můžete podívat na rajčeti

 

9. října 2008

  • tak se zase po delší době ozýváme.. panička teď neměla nějak čas, to víte, chodili jsme pořád trénovat, chce, aby ze mě něco bylo.. Docela mě chválí, i když já se přiznávám, že jsem pěkně vyčůraná! No co bych pro piškotek neudělala, že?! Chůzi na vodítku už zvládáme docela pěkně. Když jsem sama je to dobré, ale když potkáme nějakého jiného pejska, to jsem k neudržení.. . Taky proto nám to doma tak jde a na cvičáku jsem jak praštěná..
  • nic zvláštního se jinak ani neděje, je to pořád dokola. Čekám na páníčky až přijdou odpoledne domů, pak jdeme ven, pak zase domů, pak zase ven. Včera mi ale udělali překvapení. Večer k nám přijeli jejich kamarádi a měli s sebou takové malé štěňátko - prý to byl Yorkšírský teriér, no bylo to něco tak malinkatého - vážil 700 g a já ho pořád olizovala. Páníčci si mě dělali srandu, že se ve mě probudil mateřský instinkt

  • na fotečky se můžete podívat na rajčeti

 

28. září 2008                                                                        Poprvé na cvičáku

  • dnes mě páníčci ráno v 10 naložili do auta a za pár minut jsme se ocitli na cvičáku pro pejsky. Řeknu vám, že hned od rána jsem měla takové zvláštní tušení a byla jsem celá nesvá.. pořád jsem chodila sem a tam, chvíli jsem nevydržela na místě.. Klofla jsem do granulí, pak jsem šla pryč, za chvíli mi to nedalo a šla jsem si klofnout zase.. no bylo to takové celé zvláštní
  • na cvičáku se mi docela líbilo - no ostatně přečtěte si to sami v sekci Můj výcvik

  • na fotečky se můžete podívat na rajčeti

   

23. září 2008

  • dnes mám narozeninky - 5 měsíců. Dostala jsem od paničky velikou žvýkací kost, která měřila 30 cm, byla to sranda. Endymu se ta kost hrozně líbila a pořád mi ji bral.. pak už jsem se vážně naštvala a tu kost mu sebrala.
  • jinak jsme s paničkou bohužel sami doma - páníček odjel na týden na služební cestu do Německa. Musím vám říct, že se mi po něm hodně stýská!! Pořád házím na paničku ta psí očička a ptám se jí,kde je, že už budu hodná, hlavně ať se už vrátí. Spinkám s ní v postýlce, ale zásadně si lehám na páníčkovo místo.
  • chodíme na procházky, panička mi pořád prodlužuje cestu - už poznala, že mi to jedno kolečko kolem naší vesnice nestačí, nejradši stejně běhám v lese a nebo v pořádné oranici - to je potom zážitek na celý život. V neděli půjdeme poprvé na cvičák - panička mi to poslední dobou pořád opakuje a hrozně se u toho směje, prej mě tam ta sranda přejde. No to jsem opravdu zvědavá, co tam se mnou budou dělat!! Ale na druhou stranu tam určitě najdu plno nových kamarádů, takže by to mohlo být dobré. Určitě vás budu informovat.

   

16. září 2008

  • po delší době se zase ozýváme.. Panička se vrátila z dovolené a než se rozkoukala, tak to chvíli trvalo. To víte, tam v Tunisku měla 35 stupňů, zatím co tady není ani 10... My jsme si tady mezitím s páníčkem hezky užívali, panička ale měla foťák s sebou, takže mě neměl jak vyfotit. Za tu dobu jsem zase o kousek povyrostla, už nejsem žádná špagetka!
  • každý den jsem spinkala s páníčkem v postýlce, ráno jsme šli na procházku, pak jsem na něj pár hodinek počkala až přijde z práce (když jsem se už hodně nudila, vymyslela jsem novou super hru - kuchání plyšáků, páníčka ale moc nezaujala...) a pak jsme skoro celý den řádili spolu venku, párkrát jsem mu i utekla k sousedům za voříškem Bertíkem a byla jsem moc spokojená - to jsem ale ještě nevěděla, že se mi to pěkně vymstí... O víkendu jsme chodili na houby a dokonce mě páníček jednu sobotu vzal na krásný výlet, kde jsem si celý den hrála s borderterierem Shrekem.
  • když ten týden utekl, vzpomněla jsem si, co asi dělá panička, kde vůbec je?? V pátek vzal páníček auto, naložil mě do něj a za chvíli už jsme stáli před barákem paniččiných rodičů. Hádejte kdo na mě čekal?? No přece panička. Obě jsme byly moc rády, že se zase vidíme!! Panička ze mě byla štěstím bez sebe a třešničkou na dortu pro ní bylo, když zjistila, že mám plný kožíšek blech.. - no jo, ty návštěvy Bertíka se mi opravdu nevyplatily!! Nastalo velké hubení blech, což ten sprej bych ještě přežila, ale to vyčesávání pozůstatků z kožíšku se mi už vůůůbec nelíbí ..

 

28. srpna 2008

  • mám se teď jako v bavlnce, panička mě rozmazluje. Povídala mi, že za týden odletí na týden do Tuniska a že se o mě bude starat jenom páníček, jenže já tomu moc nerozumím... Jinak chodíme pravidelně na procházky a při tom se snažíme hledat houby. Já si vždycky najdu nějaký hezký klacíček a pěkně s ním dovádím
  • mám pro vás také novinku! Páníčci mě už dřív přihlásili do nějakých soutěží a 2 už skončily.. no a já jsem se v jédné umístila na 3. místě a ve druhé na 4. místě. Bylo tam celkem hodně hafanů, tedy soupeřů, tak jsem se svým umístěním spokojená. Tímto bych také chtěla poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali

A tady už jsou mé krásné ceny - diplomy

(pro zvětšení klikněte na obrázek)

       

  • panička říkala, že jsem dnes byla pěkná rošťanda, ostatně když se podíváte na fotečky, uvidíte sami

   

24. srpna 2008

  • včera jsem měla mini-narozeninky - oslavila jsem již 4 měsíce svého psího života, páníčci se mnou byli odpoledne a večer na delší procházce a představte si, že přitom našli houby. No jakou z toho měli radost!! Nevzali si ani nic, do čeho by je daly.. Kdo by taky čekal, že porostou houby, že? Tak je nesli jen tak v ruce a mě se ty houby tak moc líbily (prý to byly bedli), že jsem jim pořád skákala po rukou a chtěla jim je vzít.
  • dnes hrál páníček fotbal, tak se panička rozhodla, že se za ním půjdeme podívat.. fotbalové hřiště je od nás vzdálené necelé 2 km - hned v sousední vesnici, u nás v Tužicích by jste ho totiž nenašli. Cesta se mi moc líbila a když jsme dorazili skoro do cíle, stihla jsem ještě vlézt do místního rybníčka. Páníček měl velkou radost, že jsem se na něj přišla podívat a já nakonec také, protože tam byl i Enďour a jezevčice Dora s kterou jsem se pořádně vydováděla

   

20. srpna 2008                                                                                                          Orlík II

  • od 9. do 16. srpna jsem byla s páníčky na dovolené na Orlíku. Bylo to žúžo, potkala jsem nové kamarády - Australského honáckého psa Bondyho a kříženku Rotvajlera s Ridgebackem Ejmy, pořádně jsem si s nimi vyhrála, až se mi teď po tich velkých hafanech stýská. Míša si se mnou moc hrát nechce a Endy je malinkej..
  • jinak jsem tam měla zajištěný nocleh u páníčků v postýlce a ke konci pobytu jsem spala s kamarádem Kájou
  • chodili jsme pravidelně na vycházky a taky se koupat. Páníčci mě i brali do náručí a chodili se mnou do hloubky, respektive tam, kde já jsem už nestačila a pomalu mě pouštěli, abych plavala. Já jsem sice vždycky na břeh doplavala, ale potom jsem už běhala zase jenom tam, kde jsem stačila.. Páníčci říkali, že mě nebudou nutit a že to nechají na mě, kdy budu chtít plavat! Také jsem hodně prozkoumávala své okolí a při tom se mi povedlo, že když jsem prolézala roštím, přilepila se mi na ucho smola. Páníček mi ji pak docela sundal, ale nějaké pozůstalosti tam mám dodnes, i když mi to panička zkoušela rozetřít krémem..
  • teď už jsem zase zpátky doma a docela se mi stýská po vodičce i po kamarádech, ale páníčci se mi snaží vše vynahradit a chodíme na dlouhé procházky. Jinak se vám musím pochlubit, že už umím dokonale povel sedni, ke mně a zůstaň. Ouška (zánět) už jsou lepší, páníčci mi je pravidelně každý den kapají a čistí dle pokynů paní veterinářky, tak snad to bude dobré!

  • na fotečky z dovolené se můžete podívat ve fotogalerii

           

9. srpna 2008

  • představte si, že už jsem se naučila plavat.. byli jsme s páníčky na návštěvě u kamaráda a panička se koupala v bazéně a mě nenapadlo nic lepšího, než za ní skočit Chvíli jsem byla vyjevená, že tam nestačim, ale potom jsem začla plavat, bylo to docela dobrý. Udělala jsem pár koleček a potom jsem se sápala na břeh. Když jsem uschla, chtěla jsem se jít koupat znova, ale páníčci mi to zakázali, protože už jsme byli na odjezdu a oni nechtěli mít v autě potopu
  • jinak mám bebíčko - začíná se mi dělat v ouškách zánět, takže mě páníčci ob den trápá a kapou mi tam nějaké kapičky a potom mi ouška čistí.. Je to něco hrozného!! Já na ně vždycky udělam takové ty psí oči, ale moc to nepomáhá. Panička mě potom hladí a dává pamlsky za to, že jsem statečná
  • za chvíli vyrážíme na Orlík, takže tu teď týden nebudeme. Už se tam moc těším, až budu dovádět ve vodičce. Potom vás samozřejmě budu hned informovat, co jsem zažila nového

   

29. července 2008

  • nic nového se ani neděje, vše je spíš při starém.. byla jsem u paní veterinářky a ta mi dala poslední "štěněčí" injekci a injekci proti vzkteklině, takže jsem už kompletně očkovaná. Také mě moc chválila, jaká jsem hodná a klidná a že krásně rostu. Prohlídla mi bolavou nožičku (- ten den ráno jsem jako na potvoru na něco šlápla a pak jsem kulhala) a potom už mě nebolela a také mi vyčistila ouška, protože jsem jedno měla docela špinavé, ale paní doktorka říkala, že je to normální a že jsem zcela v pořádku. Páníčci mi za to,jak jsem byla hodná koupili opravdový pelíšek, takže už nespím v papírové krabici. A také mi koupili nové krásné vodítko, které je strašně dlouhé
  • jinak chodíme každý den na procházky a jak jsem už říkala, nic nového se neděje.. panička mi vyčistila na dvoře vaničku, ve které obývala žába, ale potom co jsem se tam chodila pravidelně koupat, se žába raději odstěhovala.. myslím, že udělala dobře, bůhví, jak by to s ní dopadlo.. Každopádně teď mám vaničku jen a jen pro sebe

   

25. července 2008

  • po delší době se zase snaží panička o aktualizaci. Vytvořila mi dokonce novou návštěvní knihu, kde mám i svou fotečku. Jinak každý den, co chodí panička na brigádu se odehrává stejně.. Ráno ji vzbudím a jdeme ven, pak panička nasedne do takového vrčítka a odjede někam pryč.. Já ji pozoruji z balkónu a snažím se na ní volat, aby nikam neodjížděla, ale než se nadám, je pryč. Mezitím co je pryč, chodí se mnou ven švagrová Radka a nebo švagr Pája. Potom přijede páníček z práce a chodíme si hrát. Páníček říká, že jsem jeho sluníčko a já ho za takovou lásku chytám za nohavice a on nadává.. Je to ale velká švanda
  • Potom už je večer a já nechci jít ani dovnitř, protože vím, že panička každou chvíli už přijede.. takže na ní hezky čekám. Předevčírem jsem Míšovi vlezla do boudičky a on po mě pěkně vystartoval - vůbec se mu to nelíbilo.. Takže už tam nepolezu a už je mi jasné, že ta velká bouda, co stojí na druhém konci dvora bude asi moje. Potom když panička večer přijede domů, už z dálky slyším to její vrčítko.. Stoupnu si k tomu místu, kde parkuje a čekám, až otevře dveře, abych k ní mohla skočit a olíznout ji
  • Jinak už paničce brigáda brzy skončí a páníček bude mít dovolenou, takže mi s radostí řekli, že 10. srpna odjíždíme na Orlík na celý týden. Už se moc těšíííím

  • na fotečky jak řádím, se můžete podívat ve fotogalerii

     

20. července 2008

  • panička chodí na brigádu, takže se bohužel moje stránečky neaktualizují moc často... páníček si s počítačem nerozumí, takže se panička snaží vše napravit až když najde trochu času.
  • mezitím co je panička v práci, tak si s páníčkem Jarouškem pěkně užíváme. Chodíme na procházky a hrajeme si. Páníček se mě tedy snaží učit nějaké základní povely, ale popravdě vám povím, že paničky příkazy plním daleko radši. Jinak si mě páníčci nastěhovali do svého pokoje, dali mi tam vše, co jsem měla předtím v kuchyni, takže mám teď své království u nich. Jsem moc hodná a snažím se nedělat loužičky.. někdy to tedy nevydržím, ale oproti začátkům už dělám velké pokroky. Nechávají mi také otevřený balkón, takže když je to už hodně akutní, tak se chodím vyvenčit tam - to mě napadlo samotnou a páníčci mají radost, že jim nedělám neplechu na koberci. Říkají o mě, že jsem hrozně chytrá a to mě vždycky potěší a snažím se o to víc. Ráno dělám paníčkům budíček, skočím na postel a buď je olizuju nebo koušu a chci si hrát.. Někdy se teda pěkně leknou a pak na mě křičí, ale když je olizuju, tak jsou rádi. A večer zase čekáme společně s páníčkem, až přijede panička z brigády a běžíme ji horlivě přivítat
  • dnes jsem byla s paničkou na výletě u Ilonky a Abbynky a mooc se mi tam líbilo. Ilonka si se mnou zase hezky hrála a Abbynka svým způsobem vlastně taky - bojovala se mnou. Já se jí ale nebojim a až vyrostu, tak se mě bude bát
  • fotečka ze řádění s páníčkem - to když mě nechal o samotě s vodou u záhonků

 

14. července 2008                                                                                                     Orlík

  • od 9. do 12. července jsem byla na Orlíku. Povím vám, že to byla pěkná bžunda.. bylo tam hodně šišek s kterými jsem si pořád hrála a také tam bylo hodně vody, ke které jsem se dostala tím, že jsem slezla mezičku od našeho karavanu.. Byly tam tedy i schody, ale já jsem to v té touze vlézt do vody brala přímo v tom největším srázu Ke konci naší dovolené mě páníčci hledali už jenom u vody, protože nikam jinam sem nechodila
  • potkala jsem tam také plno nových lidí a pejsků.. ty pejsky tedy musím rozdělit na 2 skupiny a to na hodné a zlé..A vlastně úplně to samé se dá říci o lidech.. Když jsme se pohybovali po kempu, tak mě panička vzala vždy na vodítko, protože tam všude byly rozvěšeny cedule VOLNÉ POBÍHÁNÍ PSŮ ZAKÁZÁNO.. Ale představte si, že se našli i tací, kteří nechávali své psi volně běhat..jako třeba jedna vzteklá beaglice, kterou musela má panička vlastníma rukama odchytit, protože se na mě řítila s vyceněnýma zubama a šíleně vrčela. Její páníčci na nás ještě čuměli, co děláme... Pak se tam také našel vlčák, před kterým mě panička rychle vzala do náručí a on jí i přesto skočil na záda, jak se na mě sápal. Jeho panička ještě křičela, že ho na vodítko dávat nebude!!! No řeknu vám v tomhle směru děs!
  • jinak se mi tam ale hrozně líbilo a páníčci mi slíbili, že tam o prázdninách tedy pojedeme ještě jednou, ale úplně sami a na celý týden, budu už mít kompletní vakcinaci, takže to bude žůžo

       

8. července 2008

  • zítra mi bude už 11 týdnů. Vše utíká jako voda...Většinu dne trávím tím, že blbnu s Endym ať už je to venku nebo vevnitř, potom oba padneme únavou a spíme jak zabití..jakmile se ale probudíme, začne to nanovo a tak je to celý den. Páníčci jsou z toho docela vyjevení, protože jak bojujeme, pleteme se jim pod nohy a lítáme jako splašení
  • na zítra večer se mám prý těšit, protože mi páníčci říkali, že mě naloží do auta a vydáme se na naši první společnou dovolenou. Docela se těším, pojedeme prý na Orlík, kde je spousta vody a tu já mám ráda. Pojede s námi i paničky sestřička Ilonka a naší cestu zakončíme u velkého pěkně vybaveného karavanu s velkou terasou, kde si prý můžu běhat jak chci. Bude tam na nás čekat paničky maminka se svým přítelem. Celá naše dovolená bude trvat do soboty večer, už se těším až vám budu vyprávět, co všechno jsem zažila

   

7. července 2008

  • po kratší pomlce se zase ozýváme. Panička chodila na brigádu, takže bohužel neměla čas na úpravy... během jejího brigádničení se mi plně věnoval páníček. Celý den jsme dováděli, chodili na procházky a hráli si. Taky se mě zkoušel naučit povel sedni, ale bez úspěchu... Ale zvládla jsem jiné pokroky..naučila jsem se otevírat lítačky (dveře), takže už běhám po celém domě nahoru, dolu a občas i zaběhnu na návštěvu k babičce a dědečkovi. Oni mají ze mě hroznou radost a vždycky mi dají mlíčko, které mi moc šmakuje, takže k nim utíkám čím dál častěji..Panička se potom zlobí. Jinak už občas vyskočím i na postel a na gauč
  • dnes mě a Endyho vzala panička na procházku, když jsme vycházeli ze dvora, připojil se k nám i Míša. Šli jsme jenom kousek za ves, všude bylo mokro, protože celé dopoledne pršelo. Mě a Endymu se to hrozně líbilo, skákali jsme ve vodě a blbli v trávě. Když nám pak panička říkala, ať už jdeme domů, vůbec se nám nechtělo. Ostatně můžete se podívat na video a uvidíte to sami: 
 
  • nejlepší ale bylo, že když nás dotáhla domů, lehli jsme a spali jako zabití
  • na fotky z dnešního dne se můžete podívat ve fotogalerii

     

3. července 2008

  • skoro celý den je zataženo, tak jsme se s paničkou a švagrovou Radkou rozhodli, že bychom mohli vyrazit na delší procházku. Samozřejmě jsme s sebou vzali Endíka, aby mu nebylo doma smutno. Šli jsme skoro stejnou trasou jakou chodíme vždycky, ale o něco jsme si ji prodloužili..samozřejmě to byla procházka braná s ohledem na můj nízký věk a na to, že jsem ještě maličká
  • byl to super výlet, s Endíkem jsme se pěkně proběhli, prozkoumali terén a naše výletování zakončili koupelí v krásně zeleném rybníčku...no co, nám to vůbec nevadilo, tak hezky nám to ochladilo tělo. Když jsme přišli domů, tak nás panička hodila do vany a omyla nás od té ošklivé vody a to bylo snad ještě příjemnější..

  • Máme super fotečky, na které se můžete podívat ve fotogalerii

       

2. července 2008

  • dnes je mi už 10 týdnů, to jsem ale velká holka, co? Míšovi a Endymu to dávám pěkně najevo, že už jsem pomalu největší z celé smečky.. Míša se mě docela bojí, asi tuší, že ze mě vyroste pěknej hafan. Endy je můj pravej kámoš, s tím si alespoň můžu pořádně pohrát
  • jinak páníčky občas pozlobím, občas jim udělám radost - střídám to, aby si moc nezvykali Oni mi tedy říkají, že už asi bude na čase začít se mnou dělat nějaké ty základní povely, ale mě to moc nebaví..radši si hezky hraju s Enďourem
  • ta lidská vana se mi líbí čím dál tím víc, snažím se do ní i skákat, protože ta voda co tam teče tak příjemně chladí na tělo. Zatím se mi tam tedy ještě nepodařilo vyskočit, ale čekám, že to půjde co nevidět
  • můžete se podívat na nové video:

 

 

1. července 2008

  • páníčci si pořídili nový foťáček, takže fotí jak zběsilí..jinak dnes byla docela nuda, pač panička jela na chvíli k vodě a nechtěla mě brát s sebou, protože ještě nemám dokončenou vakcinaci a páníček byl zase v práci...Byla jsem tedy sama doma s Endíkem a společně jsme čekali, až se zase vrátí Těch pár hodinek uteklo jako voda a já už jsem se zase radovala, že je oba dva vidím. Alespoň jsme si do té doby s Endíkem pěkně zařádili
  • také jsem dnes poprvé vyskočila za paničkou do postýlky a to hned 2x za sebou. Ale místo toho, abych si vedle ní lehla a klidně spala, jsem skákala po celé posteli a hlavně po paničce a mordovala všechno, co jsem našla
  • včera mi páníček Jaroušek dostavil boudičku, kterou prý dostanu k zítřejším malým 10-ti týdenním narozeninkám. Prý se zatím nemám bát, protože budu ještě bydlet s nimi v domě a na boudičku mě budou učit zvykat postupně..stejně se mi asi líbí víc venku, protože tam můžu všelicos zkoumat. Jako třeba včera, když jsem chtěla páníčkům pomáhat se zalíváním a honila hadici. Můžete se podívat na video:

 

               

29. června 2008

  • předevčírem jsem byla u paní veterinářky. Já i moji páníčci jsme byli všichni moc spokojeni. Paní veterinářka mi prohmatala bříško, poslechla srdíčko a prohlédla zoubky. Moc mě pochválila, jsem prý krásně urostlá a zdravá. Když jí páníčci pověděli, že je mi 9 týdnů, hrozně se divila a říkala, že jsem teda kus ženský Dostala jsem injekci o které jsem ani nevěděla, a dokonce jsem za odvahu a poslušnost dostala i startovací balíček od Eukanuby ve kterém byly odborné publikace pro mé páníčky a hlavně granulky pro mě. Musím vám říct, že je velká mňaminka
  • po prohlídce mě páníčci vzali na slíbený výlet k Abbynce. Abbynka ale nebyla nějak naladěná a proto mě s radostí neuvítala. Mě to ale vůbec nevadilo, protože paničky maminka a sestřička mi vše vynahradily. Daly mi dobré papáníčko a s láskou si se mnou hrály a hlavně mě hladily, moc se mi to líbilo!! Potom jsme si všichni zase sedli do auta a pokračovali jsme ve výletu směr Strakonice..jeli jsme za paničky strýčkem, který mě zase krásně fotil. Až budou fotečky, určitě je zase panička dá na rajče. Strýček si se mnou hrál a bylo to celé fajn.
  • dnes mě páníčci vzali zase na delší procházku po louce a šli jsme i kousíček lesem. Chvilkama jsem dělala, že už nemůžu, tak si páníčci mysleli, že už mám dost. Ale když jsme přišli zpátky do vsi, hned jsem jim ukázala, že mám ještě energii do zásoby. Jak jsem totiž uviděla na návsi rybníček, musela jsem jít okoštovat vodičku. Vlezla jsem tam a pak jsem si tam dokonce lehla, tak příjemně to chladilo. Na plavání jsem si ale ještě netroufla... Celý ten výlet se mi moc líbil, už se ale těším až povyrostu a budu se učit plavat
  • fotečky bohužel dnes nemáme, ale v nejbližší době se to budeme snažit napravit

 

27. června 2008

  • předevčírem mi bylo už 9 týdnů. Páníčci říkají že rostu jako z vody..už perfektně běhám po schodech nahoru i dolů, akorát nemůžu ještě vyskočit na ten pelíšek, co v něm páníčci spinkají:) Vždycky se mi hrozně smějou...
  • také jsem zjistila, že v té lidské vaně je velmi příjemně. Jednou jsem dokonce i pozorovala paničku, když se koupala a chtěla jsem za ní skočit. Teď když přijdeme z venku a já jsem hodně špinavá, tak mě panička dá rovnou do vany a osprchuje mi pacičky A mě se ta voda tak líbí, že si lehnu na dno vany a vyválím se v ní celá Je mi pak hrozně příjemně po těle
  • jinak prý zase dneska pojedeme navštívit veterináře, ale tentokrát jiného kvůli tomu mému druhému očkování. Je to manželský pár a hodně lidí si je chválí
  • a po této návštěvě pojedeme navštívit Abbynku. Už se na ní moc těším, za tich 14 dní jsem povyrostla a tak jí dám co proto. Ne, doufám, že si se mnou bude hrát
  • panička natočila další video, tak se mrkněte:

 

 

24. června 2008

  • včera mi byly už 2 měsíce. Páníčci si řekli, že už jsem velká holka a dnes mě vytáhli 2x na delší procházku. Prvně jsme šli hned po obědě jen kousek za ves po polní cestě , ale ta druhá procházka byla vzrůšo. Na tu jsme vyrazili až večer, když už nebylo takové horko a šli jsme opačným směrem než prvně, kolem lesa a to se mi moc líbilo. Chvíli jsme šli po cestě, chvíli po louce, chvíli lesem, to bylo něco pro mě. Prý jsem byla moc hodná, držela jsem se páníčků u nohy, a když jsem popoběhla kousek před ně, tak jen proto, abych si na chvíli odpočinula a když ke mě došli, opět jsem vyrazila plnou parou vpřed
  •  moc se těším až vyrostu a my budeme spolu s páníčky podnikat delší procházky  ale to si prý ještě chvíli budu muset počkat
  • jinak už ze mě prý roste hodná holka, chvilkama sice páníčky pěkně zlobim - např. jdeme ven, já tam vykonám obě své potřeby a pak když přijdeme domů, tak to udělám nanovo, nebo je věčně napadám To se prý chovám jako kočka, která útočí...
  • jinak si ale myslím, že mě mají moc rádi a já mám ráda je. Nejvíc jim to dávám najevo prostřednictvím kousání
  • fotečky z dnesního najdete ve fotogalerii

 

   

22. června 2008

  • panička se omlouvá za pomlku, prý vše hodlá ihned napravit Od té doby co jsme se neozvali, tak každý den spinkám přes noc  v mísnosti s páníčky Dřív mě zavírali na noc do kuchyně, ale od té doby co už jsem se naučila běhat po schodech, tak jsem jim vždy utekla nahoru a koukla jsem se na ně těma svýma očičkama a oni se nade mnou slitovali V postýlce je mi horko, takže vždy seskočím dolů a nebo si jdu lehnout na chodbu na dlaždičky..
  • také jsem absolvovala první návštěvu s páníčky u veterináře. Dojeli jsme tam a paní veterinářka nám řekla, že jsme přijeli příliš brzy, že máme přijet při nejmenším za týden..alespoň mi aplikovala přípravek proti klíšťákům. Zatím jsem ještě žádného neměla, ale panička říkala, že to tak bude lepší
  • jinak už začínám docela slyšet na jméno, ale jenom když chci. Páníčci říkají, že už ani tolik nezlobím..

 

18. června 2008

  • dnes je mi 8 týdnů a představte si, že jsme dokonce 2 oslavenci najednou Endy totiž právě dnes slaví 1. rok svého života:))  panička jela na celodenní výlet, tak jsem byla doma s Endíkem  a pořádně jsme oslavovali ty naše narozeninky. Prý jsem dokonce vyskočila sama do postýlky, ale Endy mi vše náležitě ukazoval, ba mě dokonce do té postele lákal 
  • jinak se mi čím dál tím víc líbí norování a zahradničení a panička povídá, že pěkně zlobim
  • s Enďourem tvoříme prý dvojku, která se hledala, až se našla a proto spolu řádíme tak nejvíc, jak jen to jde..Můžete se podívat na video:

 

   

17. června 2008

  • ráno mi bylo tak smutno, že jsem překonala svůj strach z dřevěných schodů ( z normálních strach nemám, ale tady mezi tima schodama jsou díry a já se toho bojím) a vylezla do druhého patra k paničce do pokoje Panička mě pochválila jaká jsem šikulka, ale na druhou stranu byla štěstím bez sebe, že ji vytahuji z postýlky
  • s Endym jsme dnes měli Hrabačský den a pěkně si zařádili - koukněte se sami, jak nám to pěkně šlo

 
  • panička nás pak odnesla domů a strčila do vany. Já jsem se moc bála, že mě bude chtít celou vykoupat, ale ona mi jen osprchovala pacičky. Endy řikal, že je to v pohodě, že jemu to tak dělá pokaždý. Pak mě chvíli fotila a mě už to nebavilo, tak jsem chtěla z vany vylézt, jenže ono to nějak nešlo..panička z toho měla děsnou srandu Ale jak se začla smát, tak mě to namíchlo ještě víc, sebrala jsem všechnu sílu a z tý vany prostě vyskočila..panička koukala jak kdyby spadla z jahody na znak, protože jsem jí tim skokem celou ohodila a hlavně měla zmáčenej celej obličej...
  • na fotečky se můžete podívat ve fotogalerii
         

15. června 2008

  • dnes jsme byli s páníčky doma. Chodili jsme často ven, abych se vyvenčila a vydováděla Musím se pochlubit, že už začínám slyšet na povel "čůrej" a přestávám dělat loužičky doma. Když mě páníčci včas odchytí a vezmou mě ven hned jak se vyspinkam a napapam, tak to vždycky stihneme ven
  • začli mi dávat na krk obojek - zatím jenom na krátké chvilky, abych si prý na něj zvykla. Mám u něj i takovou hezkou psí známku s tlapičkou, na které je z druhé strany vyryté mé jméno a paničky telefonní číslo.. ten obojek mi docela vadí, protože mě to potom hrozně svědí a já se po každém kroku zastavím a drbu se.. panička se vždycky pak slituje a sundá mi ho. Ale běda jak začnu zlobit..to už ví jak na mě - nasadí mi obojek a je po srandě
  • jinak jsem ani nic dnes nezdemolovala, mou nejoblíbenější hračkou se stal Endík, hrajeme si spolu a je nám fajn
  • také dnes začínam pěkně poštěkávat, to když mi Endy sebere prasečí ouško

     

14. června 2008                                                                     Můj první výlet

  • nastal čas na první výlet. Páníčci mě po obědě naložili do auta, panička řídila a páníček mě měl na klíně. Já jsem ale pořád chtěla přelézat k paničce... Jeli jsme skoro 30 km a pak jsme zastavili v menší vesničce, kde prý bydlí paničky sestřička a maminka. Aby toho nebylo málo, tak mají i nějakou kočičku. Já už jsem sice u nás doma nějaké kočky pozorovala, ale to bylo vždycky z dálky
  • kočka Abbynka je to siamská kočička mě přivítala docela dobře, pak jsme si chvíli hrály a já jsem na ní byla až moc divoká, tak jsem od ní dostala menší facku. To mě ale vůbec neodradilo, copak se budu bát kočky? a dorážela jsem na ní furt
  • paničky maminka a sestřička Ilonka si se mnou hrály a i když jsem jim udělala loužičku v pokojíčku, tak se na mě vůbec nezlobily, byl to docela dobrej výlet

     

13. června 2008

  • dnes jsme s paničkou spíš lenošily a pravidelně vycházely ven, aby jsem se vyvenčila. Chvilkama jsem si hrála s Endym, už se mě přestal bát a je s ním docela sranda!! zaujímáme velice zajímavé bojové pozice
  • také mě dnes panička nutila, abych spapala nějaký ošklivý prášek, prý na odčervení
  • jinak jsem dnes prý pěkně zlobila, protože jsem začla škubat nový koberec v obýváku...panička se švagrovou Radkou to zatím zamaskovaly tak, aby to nikdo nepoznal, ale pořád mi říkaly, že až na to přijde mamka, že mě vyhodí ven, tak uvidíme..
  • fotečky ani video dnes bohužel nemáme, ale zítra to určitě napravíme

     

12. června 2008

  • dnes je mi 7 týdnů..páníčci jsou na mě hodní, ale já je prý zlobím - vůbec si to nedovedu vysvětlit! Vždyť si chci jenom hrát, a to, že jim občas chytnu za nohavici a nechci se pustit..to přeci štěňátka dělají! Panička mi dnes řekla, že až trošku povyrostu, že mě čeká výcvik..tak to jsem zvědavá, co to je za slovo, vůbec mu totiž nerozumím
  • mám se dobře, každý mi říká, že jsem povyrostla..Endy si už se mnou docela hraje, ale má přede mnou respekt
  • tady je video

 

             

11. června 2008

  • teď už mě každé ráno panička nosí do svého pelíšku, mě se tam moc líbí  Také tam v pokoji má zrcadlo a já si hraju s tím pejskem, co je naproti mě, je to docela sranda
  • také mi dnes panička přivezla nové granulky Anka Puppy pro velká plemena, sice mám ještě krmení, co mi dala s sebou paní Šinková, ale tohle se nikdy neztratí. V tom obchodě prý měli strašně věcí, tak si panička řekla, že by mi mohla přivézt prasečí ouška, protože si pořád hraju s tím Endyho. To nové je takové pěkné, voňavoučké, je to úplně něco jiného  Můžete se podívat sami, jak mi chutná:) 

  • jinak se mám moc dobře, už se mi ani moc nestýská po mamince, tatínkovi, sourozencích a tetičkách..mám tady totiž jiné kámoše Endy už si se mnou trochu i hraje, už se mě bojí míň..ale Míša, to je kámoš. Taky věčně věků sedím u dveří a chci ven, protože mě to tam mnohem víc baví!! Ještě když přijde na návštěvu soused Max, to je pak dobrodružství
  • na nějaké fotečky se můžete podívat ve fotogalerii

     

9. června 2008

  • brzy ráno mě přišla panička zkontrolovat do kuchyně a myslela si, že mě tam nechá a půjde zase spát. Jenže já jsem začla strašně naříkat, takže se panička vrátila a vzala si mě s sebou do postýlky To bylo ale hezké, bylo to tam tak měkkoučké, moc se mi tam líbilo. Panička říkala, že když budu hodná, tak si mě tam bude brát i na noc..jenže jak se znam, tak bych jí tam beztak udělala strašnou loužičku
  • chodíme pravidelně ven hezky na trávníček. Páníčci mě moc chválí, protože tam vždycky udělam loužičku a nebo hromádku, nevím co z toho mají takové povyražení. Slušné vychování je přeci základ, ne?
  • často si také hrajeme, já jsem pak unavená a jdu spát
  • fotky najdete ve fotogalerii

   

8. června 2008

  • v noci se mi trošku stýskalo po mamince, takže jsem malinko kňourala..Jinak jsem si parádně odpočla, takže hned ráno jsem pěkně ukázala, co jsem zač. Začla jsem nosit pantofle a hrozně se mi líbí ten provázek, takže ho pěkně rvu:)) Můžete se podívat na video:

  • páníčci mě také pořád chválí V noci jsem totiž udělala jen jednu loužičku a od rána se mnou chodí po každém napití a vyspání ven a já jsem tak šikovná, že tam vykonám svou potřebu a oni mi pořád říkají: Tak je hodná Jennynka Mě se to docela líbí, tak jim zatím budu dělat radost
  • venku jsem už také začla kamarádit s Míšou, je docela dobrej. Endy se mě pořád bojí, ale už se ke mě i odváží přiblížit!!
  • zatím moc zážitků nemám, protože většinu dne prospinkám..chvíli spim, pak zase dovádim jak čert a takhle se to pořád střídá. Mezitím chodíme ještě ven kvůli tomu vyvenčení
  • fotky najdete ve fotogalerii

 

7. června 2008

  • dnes se na mě znovu přijeli podívat ti dva lidé. Tušila jsem, že si mě chtějí odvést a proto jsem se schovávala a vůbec jsem k nim nechtěla. Chtěla jsem ještě zůstat u své maminky, tatínka, tetiček a sourozenců. Také se mi moc líbila moje chovatelka, paní Šinková a já jsem ji měla moc ráda. Když mě předala do náruče prý mojí nové paničce, hrozně jsem naříkala... Pak jsem si ale dala říct, rozloučila jsem se s mojí maminkou, tatínkem a celou smečkou a odjela jsem s nimi pryč. Cesta autem se mi docela líbila, nechtěla jsem ale zůstat u paničky a tak jsem skočila dolů k jejím nohám, protože tam příjemně foukal větrák. Po nějaké době jsme zastavili na nějakém odpočívadle a já jsem se mohla napít a proběhnout, při tom mě tam okukovali nějací cizí lidé.. pak jsme se znovu rozjeli a zastavili se u paniččiny maminky, kde jsme pobyli půl hodiny a pak už jsme frčeli prý do mého nového domova

  • v novém domově je to docela dobré, mají tu už 2 psy, ale ten menší Endy se mě bojí a ten větší Míša je venku, takže si s ním zatím nemůžu hrát. Mě to ale nevadí, protože jsem unavená a skoro pořád spinkam
  • na fotečky se můžete podívat ve fotogalerii

 

 25.května 2008

  • poprvé jsem spatřila své nové páníčky. Nejdříve jsem k nim nešla, protože jsem byla z celodenního skotačení s mými sestřičkami a brášky moc unavená, ale nakonec se mi docela zalíbili a začla jsem si s nimi hrát  Za 14 dní si pro mě prý přijedou 
  • na fotečky se můžete podívat ve fotogalerii


  

 
TOPlist
Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek